Jo, ta osminohá stvoření, kterých se mnohý z nás štítí, a za symbol štěstí je zase má někdo jiný... Jsou tu s námi už od nepaměti, žádní krasavci, jsou přímo odpudiví - takový chlupatý pokoutník tmavý , když na vás odněkud jukne, jéje, přesto jsou užiteční. Takové mouchy a jiný drobný dotěrný hmyz před nimi nemá šanci, když skončí v jejich jemně utkané síti.
Jsou to mistři "svého řemesla", jistě jste si někdy všimli stavby pavučiny, jak jsou různě prostorově řešeny. Desítky paprsků jemných vlákének usazených do obvodového rámu se většinou sbíhají do středu. A už jste si někdy pozorovali jak hbitě se pavouk při hrozícím nebezpečí umí po vláknu spustit dolů, nebo v opačném případě vyšplhat? A také za pomoci právě vypouštěného vlákna venku s větrem cestují z jedné větévky keře na druhou, jako ten Sandokan....
A když se sluníčko k západu sklání a svým paprskem pavučinu ještě na chvilku pohladí, tak se vám zdá, že ji zlatem prozáří...
Já tedy z domova pavouky odháním, to je pravda, ale venku? Venku je nechávám být, co kdyby štěstí mi přinesli, že jo.....
