Nadpis článečku se může zdát zavádějící, prostě Zničehonic.... Ale to velké písmeno "zet" pozornějším napoví, že se o nějaké nic tady jistě nejedná...

Tak tedy, včera byla druhá adventní neděle a v  našem kostelíku, o kterém

Občas upeču pizzu, prostě takovou, co dům dá. Když v lednici najdu větší kelímek bílého jogurtu, kousek salámu a tvrdého sýra,pak to jde raz dva...Jasně, ještě dvě vajíčka, kypřící prášek a tři sklenky polohrubé mouky, rajčata, papriku, koření na pizzu a také kečup,  no a jde se na to ! Prostě rychlovka, žádné párání s tím není !

Jednou

Od hejnického chrámu jsme se vydali ještě do nedaleké Libverdy, sobotní počasí přálo jak nám dole, v podhůří Jizerských hor, tak i malé skupině kolařů, s Jarčou v čele. Také bych ráda byla s nimi,  a na kole i po svých si užívala krásy těch našich malebných hor, jen kdyby to šlo, tak jako oni, i na samý vrchol Jizery bych se vydrápala !  Ale musím být skromná a tak děkuji i za to, na

V sobotu jsme trochu vejletovali a zastavili se i v Hejnicích, že si prohlédneme baziliku  Navštívení Panny Marie, krásný barokní římskokatolický kostel, který stojí na místě starého poutního místa.

Hejnice, jsou

Opravdu, jen malé zastavení, jen naskok, jen malou chvíli, byla jsem u rybníka....tam někde, kde na Tebe dýchne oáza klidu....

rybník Zrcadlo a za zády takový rybníček, Zrcadélkem bych ho klidně nazvala....

Minulý rok jsme na stromech žádná jablíčka neměli, na zimu nebylo co uschovat, ani ty křížaly jsem dělat nemusela, bylo to bez práce.....Ale zato víc peněz jsme za jablíčka v obchodě nechali !  Letos je úroda, už letňáci padají a co s tím? Bylo jich hodně, tak veliká nenarostla, přesto se snažím něco z nich udělat. Štrůdl a povidla a také mošt a pro kluky jablečnou přesnídávku a ,

Tak  tady je jeden konec vesnice, místo pro mne nejbližší a také nejmilejší.  Říká se tu Na Čihadlech.  Do předposledního domku, který kdysi postavil dědeček, maminčin otec, jsme s bráškou párkrát přijeli na celé prázdniny. A  to co mi utkvělo v paměti je jenom to hezké, a vzpomínka to hezké jakoby znásobí, tak už to asi bývá. Nevím čím to, ale asi jsem vše

Necelé tři hodiny cesty autem z domova a jsme tady - Libice nad Doubravou.  Jak já se těšila až se porozhlédnu , co vše mi připomene bezstarostný prázdninový čas. Minulý čas, téměř před šedesáti lety. Tenkrát to byla malebná víska, ale ne ledajaká.  Měla školu, kostelík, zámek a poštu, prodejnu potravin i prodejnu bot, kolářství, truhlářství, ševce i kovárnu, dokonce

Bylo nedělní odpoledne, chvíli sluníčko, chvíli zas déšť, pěkně na střídačku. "Pojeďte s námi na výlet, Bozkovské jeskyně  zvládnete.." zvou nás naši mladí. Já s radostí přijímám a dědouše po chvilce přemluvili.  Pak v autě koukám, nějaká novinka ! Na palubní desce si hoví navigace. "To mám předčasný dárek k narozkám" chlubí se syn, "tak ho dnes poprvé vyzkouším

Něco pravdy na tom bude ! Když si Jaruš plánovala, že pražského bratrance zavede k soutoku Jizery s Jizerkou, v koutku mé duše jsem měla přání, jé, kdybych tak mohla také...co mi v tom brání, to nechci vysvětlovat...prostě tak jsem jim přála, ať počasí vyjde, ať si ten výlet užijou. Pátek už od rána prosluněný a já se loudám zahradou, přiznám, že jsem v myšlenkách s nimi a někdo mi volá mobilem.  Má