V sobotu jsme trochu vejletovali a zastavili se i v Hejnicích, že si prohlédneme baziliku Navštívení Panny Marie, krásný barokní římskokatolický kostel, který stojí na místě starého poutního místa.
Hejnice, jsou malé městečko v podhůři Jizerských hor a nedaleko nich jsou známé Lázně Libverda, kde jsme se také zastavili, ale o tom až příště.....
Mohli jsme dovnitř a v klidu si prohlédnout ten svatostánek, a opravdu bylo na co se dívat. Ta nádherná klenba s nebeskými výjevy, opravdu mistrovská práce! Fotit se uvnitř nesmělo, není divu, a já to samozřejmě respektuju...Ale přece jen, nakonec jsem odvahu našla, později jen tak od dveří, toho zakázaného kousíček ukradla.....
Ještě jsme si vedle prohlédli malou výstavku obrazů malíře Mencla, krásné obrazy nás zaujaly, kdybych na to měla finance, tak bych si vybrala, ta slunečnice, ta by to u mne v tu chvíli vyhrála ...Ještě posedět chviličku na lavičce a pak dál na Libverdu, a ještě Obří sud jsme v plánu měli. Kolem byl klid, pojednou pod košatou lípu přijíždějí auta, něco se chystá ? Hned nás to napadlo, asi svatba !
Tak ještě počkáme , řekli jsme si, a jako nezvaní z ústraní pozorujeme ten cvrkot kolem. Ženich pobíhá sem a tam, s úsměvem v tváři vítá příchozí,stranou ženicha přijíždějí další starší lidé, všimli jsme si i několika nevidomých, všichni se přátelsky vítají a společně mizí v útrobách přilehlé budovy. A tak nás napadlo, to bude pěvecký sbor. A nevěsta nikde, že by si to nakonec rozmyslela ? Ne ne, nakonec přijela, mladá dívenka celá v bílém, s kyticí v náručí, krásná nevěsta !
Ne, jen jsem se dívala a nic nefotila, měla jsem ostych, to by se nehodilo.
Zazněly zvony, bim bam, to bylo slavnostní, až u srdce píchlo, jakpak je snoubencům v tuto chvíli? Co se jim honí hlavou ? Dobře si tento krok rozmyslili, budou spolu šťastní, v dobrém i zlém při sobě stát? Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj....slyšela jsem, že pokud by manželé v kostele oddáni chtěli rozvod, prý by museli žádat ve Vatikánu.
A tak těm dvěma neznámým ať prší jen štěstí, samé štěstí z nebe ! To bych jim opravdu přála.....
A tak jsem nakonec ještě ke dveřím nakouknout přišla, vdechnout tu jinou svatební atmosféru a malinký střípek si jí sebou nepozorovaně pryč odnesla....
