Vánoce - kdopak se na ně nejvíc těší, kdopak píše Ježíškovi, kdopak nejvíc očekává, že se mu přání splní ? No, to je přece jasné, jsou to děti !  A ten Ježíšek se snaží, seč mu síly stačí, i on rád zahlédne rozzářené dětské oči, však to znáte, co si budem povídat.... Matěj si na ten večer

Jen co odešla machnínská návštěva, bylo už k večeru, táhlo mě to ven. "Kam jdeš?" - ptá se mě dědouš, když jsem si brala bundu s čepicí. "Chci se projít, pojď  taky, to ti jenom prospěje."  "Nejdu, nechce se mi, je už tma a fouká tam",  - já věděla, že ho z křesla od telky ven žádným přemlouváním nedostanu. "Já vím, že se vůbec ptám, viď?" 

Jedno okno, druhé okno, třetí okno.....tak to by stačilo, jiné "okno" si tu přece nebudu připomínat.....

V posledních dnech se tu mlhy válely od rána do večera, kdo ví, možná někde na horách bylo krásně, modrá obloha a tak....možná se slunko zastavilo i jinde, kdo ví, jen u nás dlouho nic...A

Čimčarara, čim, čim, čim, čimčarara čim, čim....  - z křoví za mnou křičelo hlasitě hejno vrabčáků, když jsem kolem na poslední chvíli letěla pro Máťu ke škole.  Mám naspěch, vrabčáci, žádné zevlování , musím se koukat pod nohy, abych nezakopla a neplácla sebou do bláta, tady, za plotem u Huličků je ho na cestě dost, a k dolní škole je to přece jen zkratka, a to se mi

O našem malém kostelíku sv. Vojtěcha, barokní stavbě z roku 1833, jsem tu už párkrát psala. O snaze místního spolku přátel naší obce tuto nejstarší stavbu zachránit a zvelebovat, a že se jim to daří. Dnes, o druhé adventní neděli bylo v podvečer v kostelíku živo. Radostné Zpěvy adventní v podání

Zdá se, že moje včerejší snažení se zdařilo, odhalena jsem nebyla, ani zrnko podezření na mou hlavu nepadlo. Oba kluky ani nenapadlo, že ten Mikuláš je babička.

To bylo tak:

Po setmění k nám přijeli rodiče s Kryštůfkem a pak už jsem pro kluky hrála to svoje divadlo.  "Jé,

"Kdo bude letos dělat Mikuláše ?" - jen tak jsem se zeptala, protože ten den, na který se děti, které zatím věří, třeba jen maličko, už brzo přijde. "No, přece ty !" - řekl mi synek,  "já jsem ho dělal loni a ty už si s tím poradíš..."  No, co bych pro ty dva raubíře neudělala, že jo ? Tak jsem přikývla, nakonec to nebude poprvé. A když si teď vybavím zpátky,

První adventní neděli máme už za sebou, a já o té první jsem byla ve smutných vzpomínkách  ponořená a myšlenky letí o devět let zpátky,i tenkrát byla  neděle,   první adventní... Ne, nechám svou třináctou komnatu uzamčenou, nechci ji teď otvírat...

Na mnohých místech se  v podvečer teď zase rozsvěcely stromy, nesmlouvavou pilou uřezané a do

Jela jsem do města a v autobuse, hned za mými zády, seděly dvě malé dívenky, mým odhadem, tak desetileté. A za těch patnáct minut jízdy vyslechly moje uši dost. Bylo příjemné poslouchat líbezné dívčí hlasy při jejich vážném, pro ně jistě důležitém rozhovoru.

"Terko, baví tě nauka? Mě moc ne, když je to v hodině málo akční, tak se ta hodina pomalu vleče.

Už pečeš cukroví ? Kolik druhů máš v plánu? To jsou teď časté otázky mnohých snaživých hospodyněk. A že některé šikulky umí napéct a nazdobit výstavní kousky, až se sliny sbíhají, no, nebudu raději dál rozvádět, abych jim to umění nezačala třeba i závidět.... I já jsem dnes vytáhla hromadu receptíků, které jsem za léta nastřádala, a jako každý rok se v nich znovu a znovu přehrabuju - mám upéct