Čím to asi je...?

Čimčarara, čim, čim, čim, čimčarara čim, čim....  - z křoví za mnou křičelo hlasitě hejno vrabčáků, když jsem kolem na poslední chvíli letěla pro Máťu ke škole.  Mám naspěch, vrabčáci, žádné zevlování , musím se koukat pod nohy, abych nezakopla a neplácla sebou do bláta, tady, za plotem u Huličků je ho na cestě dost, a k dolní škole je to přece jen zkratka, a to se mi zrovna hodí. Už nemám čas, opravdu spěchám ! Čím to je, že nejdu pomalu a docela v klídku, že si připadám jako na závodech jednotlivců pohybově lehce postižených, s jedinou myšlenkou v hlavě, v časovém limitu dorazit k cíli, čím to je ? Hádejte, já příčinu znám, ale já vám ji neprozradím . .....