Adil | Kdo? No přece ty !

"Kdo bude letos dělat Mikuláše ?" - jen tak jsem se zeptala, protože ten den, na který se děti, které zatím věří, třeba jen maličko, už brzo přijde. "No, přece ty !" - řekl mi synek,  "já jsem ho dělal loni a ty už si s tím poradíš..."  No, co bych pro ty dva raubíře neudělala, že jo ? Tak jsem přikývla, nakonec to nebude poprvé. A když si teď vybavím zpátky, jak ti dva kluci koukali a vůbec nebyli na pochybách, že je to někdo z rodiny. To asi to očekávání a potom moment překvapení, jak by si mohli všimnout že v tu chvíli někdo z nás chybí.. A pak po celé té trachtaci, ani náznak podezření - babi, ten Mikuláš, to jsi byla ty ! Tak se zas budu snažit, abych to zvládla, abych změnila hlas, aby mne kluci nepoznali, aby to klaplo tak jak má. Možná to bude naposled, kdo ví, možná letos naposled na MIkuláše a čerta oba vnuci uvěří.... A tak si vzpomínám, jak coby ještě školou povinné, jsme se tři holky jednou domluvily, že tuhle trojici uděláme a půjdeme dětičky postrašit. Už ani nevím, za co jsem byla, jenom mi utkvěl Frantík Picků jak tenkrát  rychle zmizel pod postel. Možná věděl proč, když viděl čerta, asi měl vroubek, klučina....