To bylo tak:
Po setmění k nám přijeli rodiče s Kryštůfkem a pak už jsem pro kluky hrála to svoje divadlo. "Jé, to mě mrzí, že dneska musím na schůzku zahrádkářů, bude jen krátká, tak za hodinku se vrátím, počkáte na mě?" A hned jsem se tiše vytratila, jak pára nad hrncem. Dole v garáži jsem se převlékla a ta papírová čapka mi ve větru málem ulétla, když jsem šla k domovním dveřím. Buch, buch na okno, chvíli to trvalo, než mi kluci otevřeli dveře. "Pojďte dál", řekl mi nesměle Matěj. Zouvám si boty ve verandě a jdu s košíkem dobrůtek dál. Nejdřív nějakou básničku, žádala jsem jednoho po druhém. Když jsem je dárečky podělila tak jsem každému přidala pravé čertovské uhlí navíc, to aby věděli, že čert nikdy nespí a o některých zlobidlech všechno ví. A abych tu rošádu ještě víc zpestřila, začala jsem se kluků ptát. "Tady vidím dědečka, a babičku nemáte, že tu žádnou nevidím?" Matěj se ujal slova - "máme, ale šla na schůzi." Ne, nepoznali svoji babču, ani po hlase, i když jsem ho změnila, přece jen by mohli trochu pochybovat. A tak si vymýšlím další hovadinky a docela se bavím. Kluci jsou vážní a ve střehu. "Nemáte někdo mobila? Chtěl bych si zavolat taxíka, chci ještě do Globusu, tam prej děti taky budou a já tam netrefím." "Já ho mám, ale půjčit ho nemůžu, já tam mám číslo jenom na maminku, víte? Ale řeknu vám kudy půjdete. Od nás půjdete rovně, pak přes koleje zahnete doleva, pak zase rovně, zatáčka doprava, pak zase rovně, zahnete doprava, pak půjdete rovně a zahnete doprava a už to tam bude." A při tom rukou ukazuje, doleva, doprava i rovně a všechno tak poctivě vážně, že se mi chce smát. Jo v rouše tak podivném, bláznivá babička ! Když jsem pak odcházela z verandy ven, obula jsem si zase ty svoje boty. Všimla jsem si Máťova pohledu, že mu to neušlo. Neřekl ale nic. No, pokusím se nějak to zamluvit, kdyby něco, přece se neprozradím. Pak jsem se převlékla do civilu a v bundě s kapuci zakuklená zazvoním u dveří. "Brrrr, tam vám je zima!" Dělám zmrzlou a lituju, že jsem Mikuláše propásla. Pak mi docvaklo, a co ty boty? "Jo, kdo jste mi schoval ty moje boty u branky ? Měla jsem je venku za dveřmi připravené, že si je budu čistit." "Babi, já viděl, že ve tvých botách přišel Mikuláš, on se tu zul, aby nám nenašlapal, měl bílé ponožky a když šel pryč, zase si je vzal." "Jo tááák, to byl ale popleta. Asi myslel, že je má za dveřmi připravené, aby si je dovnitř vzal, ( byly to takové ty vyteplené gumové pantofle). No, a zase s nimi vyšel ven a u branky si možná všiml, že v nich jde, tak mi je tam nechal, přece je neukradne, to se nedělá!" A čertovské uhlí, kde to asi skončilo? To dali dědovi, ať ho přiloží do kotle, když je pekelné,a přímo od čertů, že bude hodně hřát...