Únava.  Lehnout si a spát, spánkem co posiluje motor našeho života, spánkem klidným a pozitivním... Když se jedné tetce ztěžklá víčka už v pozdní noci únavou zavřela, její mozek se začal propadat do snu nemožných rozměrů. Jak si to vysvětlit, když tak podobnou příhodu ve skutečnosti nikdy neprožila? Jak si vyložit ten obludný barvitý sen, kde jí šlo pomalu o život?  

"Máťo, jdi a řekni dědečkovi, že bys rád, aby šel s námi ven", špitla jsem za rohem Matějovi. "Jó babí, hned mu to řeknu !" I nasadil bezelstný kukuč, zastavil se u dědova křesla v obýváku a bez  váhání mu řekl jednu pravdivou větu:  "Víš dědo, nezapoměl jsi co ti doktor v nemocnici říkal ? Přece že máš chodit na procházky, a tobě se nechce, tak ho prosím tě poslechni

U nás je pořád živo, čas se tu nezastaví a řeknu vám, že bych si to někdy docela přála. Když se sejdou ti dva malí kluci, tak si nejraději hrajou na vojáky. Běhají po schodech nahoru a dolů, v zápalu boje celí uřícení, plastové pistolky v ruce, no prostě v klukovské akci. Kryštůfek dříve

Ty prchavé chvilky vánoční jsou zase za námi a já se přiznávám, že jsem docela ráda.  Měly by to být svátky radosti a klidu, pohody v duši a tak....Ale přijdou v životě chvíle, že ať děláš co děláš, pohoda v duši nemůže být, to  když zasáhne smutná zpráva. Jak odehnat myšlenky na Kristýnku, hezkou a milou dívku z příbuzenstva,která statečně bojovala a tolik, tolik chtěla žít ? Slzy se

Nebudete věřit, ještě ráno byla zahrada docela zelená, jako zjara mi připadala, i červená na Jizerkami signalizovala že by mohlo být sluníčko. Jenže jak už to bývá, co bylo po ránu to už je sen. Předpověď počasí ze včerejška se do puntíku splnila. Silný vítr od Ještědu přihnal sněhové mraky, mokrý sníh sníh s pořádnou metelicí, všude už je bílo. A tak mě napadá, že kdybych zvenčí okna vůbec neumyla,

Tak jak to jde ? Čtrnáct dní uběhne a jsou tu zas vánoce. Jistě  chcete mít svátečně naklizeno, cukroví včas napečeno, dárečky zabalené....Tak jak nám to jde, každá moc dobře víme a je nutné se hroutit únavou? Ani já, i když jsem stále doma, nemám jak bych chtěla hotovo. A myslím, že ani mít nebudu. No a co, až Ježíšek přiletí, pobude s námi chviličku a pak zas přijdou všední dny. ..

Už je za námi druhá adventní neděle, i Mikuláš s čertem mají po robotě, však se včera za dětmi tuze naběhali !  S nadílkou dobrůtek v košíku a ani pekelné uhlí mnohdy v něm nechybělo, tak jako u nás a hnedle dvojmo...Jen našemu domu čert se vyhnul, dodávku uhlí obstaral Mikuláš.Už od rána byl Matěj ve střehu, že přijde čertík se bál.  A co teprve když dědoušek nakoukl do ložnice

Haló, haló, tady informace, na pokladnu prosím ! - ozývalo se hlasité volání z vedlejšího pokoje,  zrovna když jsem vařila dnešní oběd. Tahle výzva se opakovaně nesla celým naším domem, až  se mi zdálo, že jsem v nějakém supermarketu.... Tak nakouknu do pokoje, co se tam děje, co tam ti dva dělají. No

No, ten nadpis je docela zavádějící, ale nechci psát o kuřácích, těch je všude kolem dost, ale jak se kouřilo kolem lesa, to se každý den neuvidí, byla to pěkná podívaná. V posledním čase nás trápila mlha a okrádala o dobrou náladu, no, co bychom chtěli, prostě listopad... Při  pátečním poledni se najednou začalo rozjasňovat, kouknu k Ještědu a opravdu, vykouklo trochu modré, konečně,

Je to jen pár dní co jsme měli v rodině oslavence, který má za sebou svou první "pětiletku".  Jak jinak, vydařila se mu bez úhony.  Takový rozumbrada je to, ten náš Matěj. Nevyčerpatelnou slovní zásobu, bystré oko jako rys, tak mu nic neujde ani jeho uším nic neuteče, a jeho pohotovost na všechno reagovat...no, řeknu vám, nestačím se divit, často nestačím ani zírat