"Máťo, jdi a řekni dědečkovi, že bys rád, aby šel s námi ven", špitla jsem za rohem Matějovi. "Jó babí, hned mu to řeknu !" I nasadil bezelstný kukuč, zastavil se u dědova křesla v obýváku a bez váhání mu řekl jednu pravdivou větu: "Víš dědo, nezapoměl jsi co ti doktor v nemocnici říkal ? Přece že máš chodit na procházky, a tobě se nechce, tak ho prosím tě poslechni a pojď!" No, moc se mu nechtělo, vidím mu až "do žaludku"....ale na Máťovu prosbu přece jen dal. A dnešní den měl docela přívětivou tvář i když se slunko přes šeď neprodralo, bylo bezvětří a zdálo se jakoby zima už skončila. Ale zdání klame, zimy se dočkáme.....
Trochu jsem si zafotila, cestou tu a tam, tak pár obrázků také přidávám.
Pod lesem osada zahrádkářů i Máťa ji úspěšně vyfotil. Se svým malým foťákem už zacházet umí, snadno to od druhých odkoukal.
Okolo potoka chodím ráda, taková bystřinka co valí se z hor.
Holé stromy, švestka, jasan, modřín a i tůje pospolu...
Tady anděl troubí svou píseň do světa.
Číča, kropenatý frajer i ovečky, venku si libují, i když je prosinec, ale zrovna je bez sněhu.
I ten krtek si to s jarem plete, asi se ze spánku probudil.
Že by majitel nechal jablíčka pro ptáčky?
Tak tahle jablůňka byla štědrá a hospodář jablíčka nesklidil aby jí odlehčil. Přiznám, na naší zahradě to by se nestalo, tam bych ji chválila za štědrost...
Kdyby byl Kryštůfek na procházce s námi, tak by "svůj hydrant" pozdravil. I když byl v trávě a u křoví skrytý, tak na něj vždycky ukázal -babí, hydlant....
Sníh jsme tu dole také měli, na Štědrý den však začal tát,nezbylo nic, jen sem tam u cesty špinavá hromádka.
Přes plot se kouknu do zahrádky, pak brankou na dvorek a za chvíli k obědu.
