Ty prchavé chvilky vánoční jsou zase za námi a já se přiznávám, že jsem docela ráda. Měly by to být svátky radosti a klidu, pohody v duši a tak....Ale přijdou v životě chvíle, že ať děláš co děláš, pohoda v duši nemůže být, to když zasáhne smutná zpráva. Jak odehnat myšlenky na Kristýnku, hezkou a milou dívku z příbuzenstva,která statečně bojovala a tolik, tolik chtěla žít ? Slzy se derou do očí, bylo jí pouhých 19 let ! Poslední sbohem, těsně před svátky...
A radost, to jsou děti, když jsou v mé blízkosti, toho je mi dopřáno vrchovatě. V jejich blízkosti dušička roztaje, to mi věřte! A ti dva lumpící, když se tu sejdou, ó jéé....
Jaruška nám dala králíka, - prý vánoční dáreček, ona je na výkrm chová, tak jsem ho včera upekla, bramborový knedlík a zelí uvařila a celý dům ke stolu sezvala. Chutnalo všem, pochvalu jsem od každého sklidila a tou poslední zaperlil pětiletý Matěj, doslova prohlásil : " Babííí, bylo to fenomenální !" No, řekněte, tohle že nepotěší?
