U nás je pořád živo...

U nás je pořád živo, čas se tu nezastaví a řeknu vám, že bych si to někdy docela přála. Když se sejdou ti dva malí kluci, tak si nejraději hrajou na vojáky. Běhají po schodech nahoru a dolů, v zápalu boje celí uřícení, plastové pistolky v ruce, no prostě v klukovské akci. Kryštůfek dříve říkával, k babice nééé, k babice nééé, i slzička ukápla mu, když jsem ho u branky k hlídání přebírala.. Autem ho přivážela jeho teta a jemu se z auta nechtělo ven. Teď je to ale obráceně, teď mu ukápne slzička když má jít domů, vím, kvůli babče to není, Matěj je příčinou. Aby ne, konec hrátek a zrovna v tom nejlepším ! Po novém roce už jde Matěj zas do školky a bude tu přes den Kryštůfek.  Po nemoci už je  v pohodě ale ještě pár dní zůstane doma a já ho pohlídám. Bude to dobré, zvládnem to spolu, ale jak docílit aby snědl, co mu dám na talíř?  Prostě a jednoduše - nechce jíst. To je přemlouvání, někdy je úsilí zbytečné. Není jedlík, nebude tlustý, snad jediné pozitivum, nemyslíte?

      Dnešek byl plný setkání, nejdřív s Irenkou, kterou jsem navštívila a to bylo pro mne přínosné. Odpoledne přijela návštěva z příbuzenstva, hned za ní synek s rodinkou, pak sestra s rodinkou od Jičína, no bylo nás tady, no, tak si to spočítám - je to možné? Sešlo se nás tu šestnáct !  Hlaholu,ruchu , tady bylo, teď je tu přímo božský klid.....

   Na Štěpána večer dávali v televizi Morgianu, tak jsem se dívala. Iva Janžurová  tady hlavní dvojroli zahrála přímo skvěle. Krásnou a mladou Jessii, i zatrpklou, zlou a závistivou Morgianu. Tento příběh o lásce a nenávisti dvou povahově rozdílných sester napsal ve své knize Alexandr Grin. Dnes jsem cosi hledala mezi svými knihami, kterých mám opravdu hodně a čistě náhodou jsem si právě této knihy všimla. Po letech si ji teď přečtu znovu, asi je pravda, že vše co je psáno, film zachytit nemůže....