Kdo by očekával ,  že tu o pravém domácím štěstí rozvinu polemiku, tak toho zklamu. Těch střípků štěstí je nespočetně,  každý z nás nějaký ten střípek vlastní, někdo větší, někdo menší, někdo i ten nejmenší.....

I já jedno "štěstíčko" mám, právě tohle, co je tu na obrázku,

Po  řadě chmurných listopadových dní se včerejší ráno vylouplo do krásy, nebeská opona, dlouho  tak smutně šedá, se konečně rozhrnula, den se tvářil hned veseleji. Moje přání, aby to pár dní bez té šedi  vydrželo, vyslyšeno nebylo a kol kolem se dnes  rozprostřel neproniknutelný

Název této knížky sedí jako ulitý - od zlaté rybky se přece vždycky očekává, že splní všechna přání....

Román  Valji Stýblové mě skutečně zaujal svou pravdivostí, až se mi zdálo, že v někerých situacích jako bych viděla i kousíček sebe. Autorka svým osobitým rukopisem se smyslem pro realitu ukazuje jak se dá přežít řada různých konfliktů doma i na pracovišti, a dává nahlédnout do složitého

Opravdu k nám  přijel, jen co se dnešní den zahalil večerní tmou, i když jsem si přála, aby sem dorazil co nejdelší oklikou. Zem je stále tak promočená z posledních dešťů, tak, že se lepí a nepříjemně mokrá maže na boty i na ruce, takže se nedá venku nic moc dělat. Známé rčení - co neuděláš dnes, to  počká do zítra- to je mi houby platné, když nám počasí nepřeje. Loudala jsem se s vyrytím

Mám nový noťásek a jsem v koncích, no, musím přiznat, že s tím starým jsem byla už sehraná a to málo, co jsem na něm dělala,  se mi bez problémů celkem dařilo. Přiznám se bez obalu, že v mém věku,  když mládí je dávno v tahu, a s PC jsem přišla do styku vlastně až v důchodu, tak nač se tu přetvařovat, že jsem nějaký "chytrolín"? A tenhle můj nový noťásek co je  v červeném

Rozmýšlím se, zda to sem dát - ale nakonec proč ne, vyložit si to může každý po svém...

Po čase jsem se sešla s kamarádkami u kávy a jak to bývá, semlely jsme kde co. Proudem tekly vzpomínky na studentská léta, pak sem tam něco ze života, o dětech, vnoučatech a také o práci, kterou jsme dělaly. Nebyla by to Krista, kdyby zas do placu ze svých příhod něco nedala. Dobře ji znám a živě si

Bojuju s novým "noťasem" , koupila jsem si ho včera, ne že bych byla tak náročná a rozhejčkaná a prahla po lepším, než na kterém už nějaký čas tady smolím to co mi hlavou letící myšlenky do  klávesnice přinesou....Dostala jsem od mého muže finanční dárek - a jak se říká, tím "zabil tři mouchy jednou ranou". K svátku a narozeninám, které jsem měla a k Vánocům, které brzo

Nedávno jsem se tu zmínila o jedné houbě, která nám ve větším množství vyrostla na zahradě,  mezi okrasnými keři okolo vzrostlé borovice. Vzala jsem na pomoc houbařskou encyklopedii a podle obrázku a popisu jsem se domnívala, že by to mohla být  Líha klubčitá, která je jedlá.  Vrtalo mi hlavou, zda je či není, tak jsem jich pár sebrala a vydala se do Mykologické poradny v našem městě.

To  jen tak, s nadsázkou, že všechny houby jsou jedlé, některá bohužel jen jednou... Já vždycky "houbařila" moc ráda.  Nepohrdnu ani růžovkou a holubinkou, o kterých někteří říkají, že jsou to prašivky ! Ba ne, nejsou horší než houby hřibovité a dobrá smaženice ze směsice hub, to je ta správná lahoda, ale milovníkům hub tu nechci dělat chutě. I když dost druhů hub bezpečně poznám

Stála jsem v kuchyni a na lince u okna jsem  loupala povařenou červenou řepu, že ji pak  na kousky nakrájenou  zavařím v nálevu do sklenic. Ze zamyšlení mě vytrhla malá Terka, která se  s panenkou v ruce přišla na mne podívat.  "Co děláš babičko?" Babču z legrace napadla bláznivá  odpověď, že se Terka málem rozplakala, navíc když viděla, že  v ruce držím