Martin na bílém koni.

Opravdu k nám  přijel, jen co se dnešní den zahalil večerní tmou, i když jsem si přála, aby sem dorazil co nejdelší oklikou. Zem je stále tak promočená z posledních dešťů, tak, že se lepí a nepříjemně mokrá maže na boty i na ruce, takže se nedá venku nic moc dělat. Známé rčení - co neuděláš dnes, to  počká do zítra- to je mi houby platné, když nám počasí nepřeje. Loudala jsem se s vyrytím jiřin ze země, vždyť ještě sem tam některá kvetla a jejich silné stvoly byly stále zelené a žádný mrazík je dosud nesežehl a nedal jim pokyn, že jim přišla konečná....V dnešním studeném odpoledni jsem pár trsů jiřin ven vydolovala a ještě víc jich v zemi zůstalo, k večeru začalo pršet a k tomu navíc nezvaný Martin na bílém koni si přiklusal. Doufám, že se tu zastavil jen na malou chvilku a do rána zmizí kamsi v dál...Co jsem venku dnes neudělala, udělám zítra? No nevím, nevím....

Ještě dnes, naposledy, ještě dnes jsem fotila,

že listopad není úplně smutný,

že ještě něco kvete,

i když ne tak jako v létě.....