Za odměnu mi každý rok kvetou, to proto, že je mám ráda.  Fuchsie - také se jim říká čílko, bývaly v oblibě už dříve, hlavně na oknech venkovských domů, nebo přes léto v nádobách na zahrádkách. Já tuto tradici udržuju a nedám na ně dopustit. Vzpomínám, že první "oplégr"jsem

Když jsme se vraceli z návštěvy Dinoparku a procházeli kolem naší radnice, upoutalo nás, že se na náměstí něco děje. Už cestou k radnici jsme potkali dvojici dobově oblečených lidí, kteří za sebou táhli flašinet. Se zájmen se ohlédneme a a jdeme dál. Tak jako v každém větším městě je tu lidí, tak trochu mraveniště, někdo spěchá, jiný se procházkou jen tak loudá, nebo při sluníčku posedává na lavičkách....

"Jéé,

Jaké to asi na zemi bylo, v pradávném starověku, třeba v druhohorách, které údajně začaly před 251 miliony let a údajně skončily před 65,5 miliony let ? Je vůbec možné si tu dobu představit ?  V té éře se to na naší planetě hemžilo dinosaury, herrerasaury, dilofosaury, létajícími ještěry a dalšími obludnými živočichy podivných jmen. I když už dávno naštěstí vyhynuli, přesto jsme některé z

Mám jeden oblíbený strom, v louce, nedaleko lesa...."Kluci, půjdeme do lesa, možná už rostou houby..." -řekla jsem vnukům.  Neprotestovali a už spřádali plány, že si užijí jinak, než doma na zahradě. No, kluci, oba dost živí, jistě si umíte představit !  Dávám staršímu na vybranou, ten to tu zná.   " Půjdeme přes dolinu, nebo kolem jasanu ?"  "Přes

Je sobotní podvečer - devátého srpna, sedíme u Jarči pod altánem a při kávě klábosíme o všem možném. To jsou na střídačku naše pravidelné návštěvy. Jednou k nám oni, my podruhé k nim....tak bývalo i za naší maminky, nic na tom neměníme, jen maminka chybí při vzájemném posezení.....Nosívám sebou foťáček, když je podvečer slibný a já tuším, že na obloze se bude hrát a já se těším, že se

Nevím proč mám toto známé rčení tady na blogu jako motto - asi se mi líbilo.  Tak dělej, dělej...nojo,  co pořád máš, živote můj, vždyť já se přízemně každý den snažím !  Po vyjeté koleji, jede můj vlak, nestaví nikde, až jednou zastaví na konečné, můj život je v něm pasažér...No nic, už nebudu to rozvádět.

Krátce po poledni, když jsem naložila pár

Celý týden si užívám šestiletého vnoučka Kryštůfka, a že jeho bratránek Matěj není doma, nemohou řádit spolu, to by si na zahradě sami dva vystačili, to by bylo rodeo !  A počasí nám přálo, jako na objednávku, bylo slunko a teplíčko.  "Mohli byste odpoledne přijít, Kryštof by mohl

To tedy nechce, a zrovna tady u nás, v kraji, kterému se někdy právem říká "nočník Evropy", neboť tu pršívá docela často. Na to tvrzení jsem nepřišla já, ale už kdysi dávno to vyslovil jeden můj učitel zeměpisu na základce, a já dávala pozor, abych ten výrok nezapoměla. Jenže teď kápnout nechce, nechce nám zapršet tak akorát, máme tu sucho a vyprahlo, je pořádné letní vedro

Vím, budu se opakovat, už pokolikáté ? Že každé ráno, den co den, zdvihnu havu a pohlédnu tam nahoru, chvíli se dívám, a své myšlenky nechávám tiše plynout a vznášet se k nekonečnu oblohy. Mám nejradši blankytnou modř, kdo by neměl, za ní vzápětí přichází sluníčko, kdo

Jo, brambory...Už kvetou, a nať bohatých keřů už typicky voní, a na úhledné políčko se hezky kouká, to je pravda. Ale ten všudypřítomný plevel se nedá, pěkně se v hustém bramborovém  porostu krčí, maskuje a schovává, takový příživník je to !  Co jiného zbývá, pryč s ním co nejdříve, než vykvete a své potomstvo  nakonec rozsemení. Včera zvečera jsem popadla pracovní rukavice,  šup