Dělej něco ! Utíkám ti....

Nevím proč mám toto známé rčení tady na blogu jako motto - asi se mi líbilo.  Tak dělej, dělej...nojo,  co pořád máš, živote můj, vždyť já se přízemně každý den snažím !  Po vyjeté koleji, jede můj vlak, nestaví nikde, až jednou zastaví na konečné, můj život je v něm pasažér...No nic, už nebudu to rozvádět.

Krátce po poledni, když jsem naložila pár sklenic okurek a pak chtěla dát "kopytům" trochu klidu, nakoukla do dveří Šárka.  "Co tvoje nohy ? Jedeme nahoru do lesa, ke"skokánkům", nechceš jet s námi ?" "Ale jo, ráda ! Vezmu si trekovky, ono to půjde ! " Není mi pokaždé do zpěvu, to co každého nosí, mě rádo zlobí, prostě to tak je... Ale les je jako ten magnet, pořád mě přitahuje !

Je tu božsky, borůvčí, tráva, jen ty houby chyběly k dokonalosti !

Ale jo, viděli jsme ! Ale byly to "hořčáci", aby se na nás smál hříbek, to tedy ne !

A v té lesní trávě, tam by jim to slušelo, hlavně hnědým suchohřibům....

To by bylo, aby tam nevylezl, vždyť je to kluk !

Takové lesní cesty, přímo svádějí, pojď, pojď, někam tě dovedu, uvidíš....

My jsme však vábení neposlechli a sešli jsme z cesty  do neznámého místa...

Najednou se objevily mokřiny. Tak sem už ne, propříště, budem si to místo pamatovat.

Tak jenom malá ukázka, a že takových míst tam bylo, kličkovali jsme jako v bludišti.

A pavoukovi bylo putna, že je tu mokřina, on si tu utkal houpací síť a ta místo mušek polapila korálky !

A o kousek dál, jeho soused, nacpaný k prasknutí, jak si na prašivce hodoval.

A tady tajemná příšerka, možná je to lesní čarodějka co se chystá k odletu...

Hurá ! Už jsme z mokřiny venku , už je to zase fajn !

A kámen u cesty mě pozval k malému posezení. Chvilku si odpočinout. Sedím a jen tak koukám kolem do zeleně. Letí tok myšlenek a najednou je tu, to známé rčení - dělej něco, utíkám ti, tvůj život ! Co já toho nestihla, to by byl výčet ! Co uteklo už nedohoním, přesto si myslím, že jsem se v životě nijak "neflákala"....

Tak na závěr té mojí polemiky  -  V LESE , JÓ V LESE JE TO VŽDYCKY DUŠEVNÍ OČISTA !!

A aby se mi nezkrátily žíly, ještě na mne doma čekala nějaká práce, sakryš, kde mám ten kouzelný proutek, že bych s ním mávla bylo by hotovo. Možná je někde v tom lese a já si ho asi nevšimla.