Celý týden si užívám šestiletého vnoučka Kryštůfka, a že jeho bratránek Matěj není doma, nemohou řádit spolu, to by si na zahradě sami dva vystačili, to by bylo rodeo ! A počasí nám přálo, jako na objednávku, bylo slunko a teplíčko. "Mohli byste odpoledne přijít, Kryštof by mohl do bazénu, vím, že má vodu rád...." řekla mi Jarča. "No to si piš, on je jako ryba ve vodě, čekej nás kolem jedné, určitě přijdeme" povídám, a bylo rozhodnuto. Nezbytné vybavení, brýle, šnorchl, ploutve a také plavky a ručník do batůžku, a jdeme. Jarča udělala kávu, nabídla výborný koláč a jak už to bývá když se dvě sestry sejdou, o všem možném povídáme. Já pěkně ve stínu stromu, příjemné posezení, Krýša ve vodě, na co brýle, na co ploutve, na co šnorchl, všechno to zůstalo na trávníku. Těch skoků do vody, těch tedy bylo ! Já se jen dívala a žasla, jak odvážný potápka to je, strčit hlavu pod vodu se nebojí, to udělat já, přiznám se, snad bych se i utopila ! A když byl čas k návratu domů, ani se mu z vody ven nechtělo. "Kryštůfku, už musíme jít " zavelím, "pojď, zbal si ty svoje krámy a jdem !" Ono to sice zní tak trochu neurvale, ale nic zlého tím nemyslím. To se tak někdy prostě řekne, však to jistě znáte. " To nejsou žádný krámy, babičko, ty máš krámy !" - ukázal na můj foťák a brýle, a tím si bránil z hanlivého nařčení tu svoji potápěčskou výbavu. My se s Jarčou na sebe beze slov podívaly a začly jsme se obě smát, jen se nám bránice rozkmitaly. Ještě že neví, ještě že nevěděl čemu se řehtáme, ta dětská dušička, ještě tak čistá.....
