To není tvůj jasan....

Mám jeden oblíbený strom, v louce, nedaleko lesa...."Kluci, půjdeme do lesa, možná už rostou houby..." -řekla jsem vnukům.  Neprotestovali a už spřádali plány, že si užijí jinak, než doma na zahradě. No, kluci, oba dost živí, jistě si umíte představit !  Dávám staršímu na vybranou, ten to tu zná.   " Půjdeme přes dolinu, nebo kolem jasanu ?"  "Přes dolinu, babčo.."  No tak jo, jdeme !

Korálky jeřabin už zrají, ptáčci budou tu úrodu sklízet, až na podzim opadne poslední lístek, nezbyde korálek žádný....

První strouha, tak ji prozkoumáme, když jsme si holínky vzali ....

"Tak babíí, kde jsou ty houby ? Říkala jsi, že budou, a že tady rostly, to vím, vždyť jsme sem chodili často, a já tu nic nevidím" - povídá Matěj.

Kluci už spřádali plán - tenhle klacek doneseme domů, až přijde Jaromír, nastražíme s tou větví na něj  past !  Táhli ho lesem pěkný kousek, ale nakonec to vzdali.

"Tak  kluci vstávejte a jdeme domů, kolem mého jasanu" Babíí, to není tvůj jasan !" - povídá rozhodně Matěj.    "Jak můžeš říkat, že je tvůj, když sis ho tu nezasadila !"

No, pravdu má, ten rozumbrada, ale stejně je, je "můj"...!!

A když je "můj", tak vám dovolím si na něj vlézt, jestli to kluci dokážete...