Krásnou cizinku jsem nikde nepotkala jen jsem si o ní přečetla v jedné knížce, list po listu, od začátku až do konce. Do rukou se mi dostala náhodně, když mi ji darovala Hanka z hromady vyřazených knížek, o které nestojí už nikdo a kdoví, možná by nakonec skončily v kontejnéru s papírem.

K radosti někdy postačí i málo, může to být zdánlivě obyčejná věc, cokoliv, co vás třeba baví a chcete to vyzkoušet, a tak se snažíte jak umíte. A někdo se může radovat také, aniž by ruku k dílu přiložil, tomu postačí jen když se kouká na něco hezkého....  u mne je to tak, i tak ...A teď se raduju z výsledků mé vlastní snahy, že se mi trochu hroznů letos urodilo,o to víc mě těší,  že

Ne, já ten červený klobouček nemám, malý  Filda by mi ho nepůjčil, stejně by mi na hlavu nešel,  z dětských střevíčků už jsem  dááávno vyrostla, ani nepamatuju, jaké jsem vůbec měla.  A kdoví, jestli jsem tenkrát nějaký klobouček vůbec měla, možná mi postačil velký  kapesník s uzlíkem na každém rohu,prostě jsem nefrajeřila... Ale tenhle klobouček, ten je očarovaný, Fildík

Spala jsem tvrdě "jako špalek", okno do noci otevřené a ani šumění deště mě nevzbudilo když  mě jak pavouk do sítě lapil ten sen.

To místo mého posledního pracoviště v tom snu bylo přece jen jiné, takový nepořádek, stohy papírů všude, vysoký strop a ta okna - ze

Už se vám také někdy stalo,být při tom když  lékař po svém kolegovi nemůže přečíst co ve své odborné zprávě napsal ? Znáte to, takový doktorský škrabopis jeho  rukou, to je fakt někdy hotový rébus, laik téměř nezjistí o co se jedná i když je to mnohdy pouhá banalita co se  tváří  tajemně. A mně se to stalo  zrovna dneska, ale tentokrát to bylo opačně. Lékař, ještě takový 

Včera jsme si zase jednou střihli černou hodinku, já a můj vnuk. Nejdřív jsme sledovali  legendární film jak se Vinnetou stal rudým bratrem Old Shatterhanda, a když se vnoučkovi zdálo že je tam té nepřátelské  řežby víc než dost a venku notná  tma, zachtělo se mu černé hodinky.  Tak zhasnout světlo a vyprávění začíná, ale kdo bude povídat?  "Babičko, povídej něco,

V minulém článku jsem tu psala, že moje fantazie byla na nule, když jsem obhlížela toto dílko a nepřišla mu na kloub. Teď už bezpečně vím, že na náměstí u radnice "přistál" METEORIT. Přečetla jsem si zprávu v našem Deníku, že se jedná o plastiku výtvarníka Petra Zubka, který dlouhodobě žije

Další knížka od Ivanky Deváté se mi líbila, není to její  první co jsem si přečetla, líbily se mi všechny co se mi do rukou dostaly. Ty fejetony a příběhy jsou napsány zajímavě, s lehkostí , s humorem a nadhledem. Tak sem jeden z nich dávám:

SNY TŘETĺHO VĚKU.

Nejdřív

Já vím, už samotný nápis mého článečku je zavádějící, na témá tchýní je  tolik vtipů a většinou nelichotivých, můžou si za to posměšné hodnocení samy ? Ale nelze házet do jednoho pytle všechny ty maminky svých synů,  v životě není třeba se držet toho lidového mýtu, i když lidské vztahy bývají složité a důvěra s respektem na obou stranách je potřebná.

Ten čas tak rychle pádí...také byste ho chtěli přibrzdit, a nebo i na chvíli zastavit, třeba když prožíváte něco příjemného, když je kolem vás hezky, když vás nic netrápí a netíží, když je vám lehko na duši i na těle ? Jéje, k tomu by se důvodů našlo ! A čas letí tak neúprosně, červen se chýlí ke konci, ten koloběh se zastavit nedá....Nechám toho zasmušilého rozjímání, je to tak jak je, vždyť sluníčko