To místo mého posledního pracoviště v tom snu bylo přece jen jiné, takový nepořádek, stohy papírů všude, vysoký strop a ta okna - ze země jsem na ně nedosáhla a pro mne to tam byl můj poslední den - tedy ne v životě, ale v té práci přece....A na oknech fuchsie co jsem tam měla, ty si sebou vezmu domů, kdo by se o ně tady staral, vždyť by je suchem umořili ! Lezu na stoličku a jednu po druhé je dávám dolů do velké papírové krabice, jsou pěkně košaté a vzrostlé a okenní tabulky od nich jsou na starých oknech tak zašpiněné, takhle to tu nezanechám, chci je vyčistit. Hledám vodu, hledám na ni nádobu, hledám hadřík na mytí, pořád něco hledám ! Pak se vydrápu na starý parapet a ta okna jsou vysoká jako v kostele, ani na horní konec nedosáhnu, a té špíny na nich, je snad stoletá, musím přitlačit ! Najednou rup a to sklo prasklo, to také stoleté asi bylo, a prasklo podivně do obouku, jenom fouknout a ten kus se vyloupne a spadne k zemi, tak děvče opatrně, co s tím teď uděláš...?
Nevím co bych pak vymyslela, já se v té chvíli probudila, nějak celá rozlámaná jako bych z nějaké výšky dolů spadla a natloukla si záda. Ale kde je ta chvíle když jsem své pracoviště opouštěla, to už je roků ! No kytky jsem tam opravdu měla, ty jsem tam zanechala, ani jedna z nich však nebyla fuchsie. A haldy papírů tam po mně nezůstaly, tak bůhvíco se v tom snu dohromady semlelo, jen samé potíže ! Tak příště, až budu spát zas tak tvrdě, chci se projít rajskou zahradou a pak se probudit lehce, plná radosti a síly, jako lepá děva ! Bože, to jsou přání, co to tu plácám, to se mi nepodaří, vždyť se mi zdávají jen samé hovadiny !