Červený klobouček.

Ne, já ten červený klobouček nemám, malý  Filda by mi ho nepůjčil, stejně by mi na hlavu nešel,  z dětských střevíčků už jsem  dááávno vyrostla, ani nepamatuju, jaké jsem vůbec měla.  A kdoví, jestli jsem tenkrát nějaký klobouček vůbec měla, možná mi postačil velký  kapesník s uzlíkem na každém rohu,prostě jsem nefrajeřila... Ale tenhle klobouček, ten je očarovaný, Fildík ho nechce dát z hlavy, brání si ho seč může, jako svůj vzácný majetek. Ale přišla chvíle, když ho odložit musel, jak jsem viděla na vlastní oči, no zírala jsem, jak je kluk šikovný, po schůdkách na trampolínu si sám vylezl než bys řekl švec, sundal si botky a už to jelo....

Na trampolíně s bráškou  - to bylo něco, hopsat se nebojí, jenom tak vysoko nevyskočí, až povyroste, tak to dožene...

Svůj červený klobouček nedám, já ho mám rád, a taky mi sluší, no ne ?