Předposlední den měsíce března nás přivítal nahoře azurovou, a tady dole bílou......

Už třetí den zrána je tak modré nebe, tak čisté a azurové, radost pohledět !  Když se s příslibem teplého počasí před pár dny jaro probudilo, bylo to příjemný pocit , že by k zemi skočil  v náhlém zvratu mráz, to jsem zrovna nečekala, i když rozmary počasí přece dobře znám. Jo, chlubila

Sáhla jsem do své bohaté knihovny a namátkou vytáhla jeden svazek z nejlepšího světového čtení a díla autorů si jedno po druhém ve volných chvílích přečetla.

Mlčící stíny - Na vykopávkách v Oxfordském panství pracuje tým archeologů vedený Padym,bývalou rockovou hvězdou, který

Přiznám, že jsem ráda, že žiju na venkově a že máme zahradu. Bydlet ve městě jsem nikdy netoužila i když město je tak blízko, blizoučko, jen co by dohodil kamenem...A právě teď, v té napjaté době si to uvědomuju ještě víc, že i ta  nejobyčenější zahrada je oázou klidu. Není to o tom, že by 

Jistě nikomu není úplně jedno jak se ten virus po světě  rozlézá a i po naší vlasti roztahuje, jistě nikdo nemá zájem se s ním setkat tváří v tvář...Jak  se vše zvládne na potřebných místech, kdo je v největším ohrožení, informace k nám jdou ze všech stran. Pro zvládnutí pohromy už padlo hodně různých omezení, přesto se myšlenky  toulají sem a tam...Třeba ke zdravotníkům nebo pokladním

Nedočkavé jsme asi obě - příroda i já......Ale ještě neskončil únor, není kam pospíchat. Místo sněhové nadílky, která k nám shůry  v letošní zimě nepřišla, a  když nějaká ta sněhová vločka na zem spadla, neměla dlouhého trvání. Aspoň malá náplast za jarní tání, které vždy začátkem března

V nedělním odpoledni mě naše rodinka vytáhla ven, okouknout kudy poblíž řeky Nisy vede jedna nová cyklostezka. Prostě jen tak se kousek po ní projít. Cyklistům jsme se vyhýbat nemuseli, téměř jsme žádné nepotkali, na projížďku bylo dost  větrno a chladno.  Cesta byla upravená, tak ne jen pod nohy, ale kolem jsem se dívala...Tam, za řekou ve stráni mě zaujala malá skála co si někdo zvolil

Takhle si dopoledne sedím u kuchyňského stolu,  přehrabuju se  v semínkách, ve vlastnoručně nasušených  i v nakoupených, a Terka mi dělá společnost. Je nejvyšší čas dát naklíčit aspoň pár paprik, sice jsem se zařekla, že už je pěstovat nebudu, ale holt neumím dodržet slovo, prostě tomu vábení neodolám. K tomu si s vnučkou povídáme, za zády hodiny na zdi, a aby řeč nestála tak se

Kde jsou ty časy když mobily nebyly a dalo se bez nich v pohodě  žít. Retro čas nebudu rozebírat, ten se ztratil v dálavách, všichni už žijeme v jiné době. Nechci tu  básnit o tom všem, co nám dnes život ulehčuje a  co se pro každého stalo už samozřejmostí.  Z té pestré škály různých vymožeností tu zmiňuji záměrně mobil. Tahle věcička, pro nás   téměř nepostradatelná,

Únor už je tady... a podle toho jak to venku vypadá má co dohánět aby potvrdil platnost  známého rčení, že únor bílý, pole sílí....Dnes bylo jako v předjaří a teploměr se vyšplhal nad deset stupňů když po zimě ani stopa. Sněženky už se v trávníku ze spánku probudily a chystají se rozkvést, a dokonce i první narcisky nesměle vystrčily špičky svých lístků, i když na to mají ještě čas.