Když bylo čtvrt na půl.

Takhle si dopoledne sedím u kuchyňského stolu,  přehrabuju se  v semínkách, ve vlastnoručně nasušených  i v nakoupených, a Terka mi dělá společnost. Je nejvyšší čas dát naklíčit aspoň pár paprik, sice jsem se zařekla, že už je pěstovat nebudu, ale holt neumím dodržet slovo, prostě tomu vábení neodolám. K tomu si s vnučkou povídáme, za zády hodiny na zdi, a aby řeč nestála tak se té cácorky zeptám - "nebude už poledne ? nevíš kolik je hodin?"  - "nevím!" - "tak se podívej na hodiny" řeknu jí na to, i když vím, že ještě hodiny nezná,  ještě jí není pět. A ona se koukne a vypálí - "babíí, je čtvrt na půl !" Pak ji zaujaly tři sáčky semínek, s mrkví, cuketou a rajčátky a začala si je z obou stran prohlížet. "Babíí, můžu ti přečíst co tady píšou"?, když se dívala na zadní stranu kde viděla  ty malé informační obrázky.  "No tak čti, ráda si poslechnu co tam píšou", byla jsem zvědavá co z ní vypadne.

"Tady píšou, že to máš dát do země, dál od sebe, přhrábnout lopatkou a až to vyroste, musíš to sklízet."

Takže rajčata musíš dát do skleníku,zalejvat je, pořádně se o ně starat a dát k nim tyčky - já už se na ty rajčata těším,  víš to,babííí?"

Radu jak s mrkví tu máte také.

"Nesmíš to dávat před dům, to je jasný, viď? Nesmíš to dávat daleko od sebe, nesmíš to shrnovat lopatkou a až to vyroste, můžeš to sklízet !" "Babíí, a jak se má mrkev zalejvat ? Málo, nebo hodně?" Že by v ní doutnala  aspoň malinká jiskřička přání,  také se ráda hrabat v zemi ? Nic naplat, pro dnešek končím, už je čas, už je taky  čtvrt na půl !