Kdyby nebyly mobily....

Kde jsou ty časy když mobily nebyly a dalo se bez nich v pohodě  žít. Retro čas nebudu rozebírat, ten se ztratil v dálavách, všichni už žijeme v jiné době. Nechci tu  básnit o tom všem, co nám dnes život ulehčuje a  co se pro každého stalo už samozřejmostí.  Z té pestré škály různých vymožeností tu zmiňuji záměrně mobil. Tahle věcička, pro nás   téměř nepostradatelná, ta v sobě skrývá tolik  možností,  je to dobrý sluha, ale občas umí být  škodolibý, možná  někomu i ublížit.... Já žádného vymakaného "chytrolína" nevlastním, mně vyhovuje můj -  obyčejný s tlačítky.  V pondělí lilo jako z konve, do toho silnější povětří a já v tom nečase musela k lékaři,  měla jsem kontrolu na Endokrino. Mobil schovaný  v kapse kabátu, tašku přes rameno, v jedné ruce deštník, ve druhé "francku", nestačím se  stříkající vodě z louží   uhýbat,  ale  řidičům projíždějících aut je v tom nečase docela  hej !  Kontrola v pořádku - tak zase za rok, řekla mi doktorka a já se vydávám zpátky k domovu. Bez ustání cedí a náhlý poryv větru zdvihl klobouk deštníku, div se dráty nezlomily, a přeměnil ho v mísu.  Ach jo, to mi ještě chybělo! Kolik mi zbývá času do příjezdu autobusu? No jasně, do kapsy sáhnu pro mobil. Těch 15 minut se mi dlouhých zdálo, tak jsem sáhla podruhé a ještě  kouknu  - no, za chvíli tu bude.  Konečně doma !  Převléknout se, poobědvat, dojít do kotelny zatopit, skáknout ještě k slípkám...A teď ten můj mobil na scéně:   Kde ho mám? -  jsem si až o půlnoci vzpoměla. Hledám v kapsách, hledám v tašce, ať koukám, jak koukám, mobil nikde nevidím. Šmátrám i  v kapse bundy pracovní, byla jsem u slípek, byla jsem zatápět, propadám panice, mobil nikde. Že jsem ho v tom lijáku při zpáteční cestě a čekání na autobus do kapsy strčila blbě, jsem já to ale Nána, vidíš, kdybys nosila hodinky...co teď,  jestli ho někdo našel a použil ho, tak to se nedoplatím, katastrofický scénář mi prolétl hlavou, ani jsem usnout nemohla. Syna jsem budit nechtěla, jen jsem na listě zanechala vzkaz, ať mě brzo ráno až vstane prozvoní, chytla jsem se posledního stébla naděje. Stejně jsem spala "jak na vodě" a ráno před pátou jsem ten  známý vyzváněcí tón zřetelně uslyšela a kdyby tak ještě byla slyšet rána, když mi  těžký balvan spadl ze srdce. A odkud se ozval ? Z  kapsy pracovní bundy - no néé, vždyť i tam jsem ho hledala ! V té náhlé panice jsem ho asi nenahmátla, jo kdyby mobily nebyly...nebo víte co? Budu si  dál, ale pečlivěji, střežit můj tlačítkový, kdybych takhle hledala "chytrolína", to by mě z toho asi  kleplo.....