Nedočkavé jsme asi obě - příroda i já......Ale ještě neskončil únor, není kam pospíchat. Místo sněhové nadílky, která k nám shůry  v letošní zimě nepřišla, a  když nějaká ta sněhová vločka na zem spadla, neměla dlouhého trvání. Aspoň malá náplast za jarní tání, které vždy začátkem března

V nedělním odpoledni mě naše rodinka vytáhla ven, okouknout kudy poblíž řeky Nisy vede jedna nová cyklostezka. Prostě jen tak se kousek po ní projít. Cyklistům jsme se vyhýbat nemuseli, téměř jsme žádné nepotkali, na projížďku bylo dost  větrno a chladno.  Cesta byla upravená, tak ne jen pod nohy, ale kolem jsem se dívala...Tam, za řekou ve stráni mě zaujala malá skála co si někdo zvolil

Takhle si dopoledne sedím u kuchyňského stolu,  přehrabuju se  v semínkách, ve vlastnoručně nasušených  i v nakoupených, a Terka mi dělá společnost. Je nejvyšší čas dát naklíčit aspoň pár paprik, sice jsem se zařekla, že už je pěstovat nebudu, ale holt neumím dodržet slovo, prostě tomu vábení neodolám. K tomu si s vnučkou povídáme, za zády hodiny na zdi, a aby řeč nestála tak se

Kde jsou ty časy když mobily nebyly a dalo se bez nich v pohodě  žít. Retro čas nebudu rozebírat, ten se ztratil v dálavách, všichni už žijeme v jiné době. Nechci tu  básnit o tom všem, co nám dnes život ulehčuje a  co se pro každého stalo už samozřejmostí.  Z té pestré škály různých vymožeností tu zmiňuji záměrně mobil. Tahle věcička, pro nás   téměř nepostradatelná,

Únor už je tady... a podle toho jak to venku vypadá má co dohánět aby potvrdil platnost  známého rčení, že únor bílý, pole sílí....Dnes bylo jako v předjaří a teploměr se vyšplhal nad deset stupňů když po zimě ani stopa. Sněženky už se v trávníku ze spánku probudily a chystají se rozkvést, a dokonce i první narcisky nesměle vystrčily špičky svých lístků, i když na to mají ještě čas.

Při návštěvě u mé sestry si nikdy neodpustím cvaknout aspoň pár obrázků ze stejného místa. Jen pár kroků od jejího domu a při tom si vždycky řeknu - to by bylo něco, mít tu vodní hladinu denně tak pěkně na očích. Na jaře, v létě, v podzimu i zimě, za východu i západu slunka, za větru i deště, pořád by bylo na co se dívat, možná  by mě to nikdy neomrzelo....

Takhle jsem to viděla v

Zdá se, že se k nám trvale nastěhoval, i když jsme ho nezvali, ale místa je tu dost...Krtek, krteček, ten se nikdy neptá a usadí se, kde se mu zachce, kde se mu líbí, kde má klídek a kde mu to vyhovuje. Nijak nezahálí a sem a tam v podzemí rejduje, koukejte, teď jsem zrovna tady, hlásí se čerstvými kupkami navršené zeminy. Už jsem pár krtinců na zahradě rozhrabala a on se mnou soutěží a snaží se

Do bělostného závoje se  Vánoce neoblékly , žádná sněhová vločka nevítala ani  nový rok, a i když se leden už přehoupnul do druhé půli, tak tady u nás, po sněhu ani stopa....Tedy, ne že by se mi po něm moc stýskalo, došla jsem do fáze, kdy je mi v zimě nejlépe "za pecí". Ale krajina pod sněhem mívá své kouzlo a příroda pod ním si odpočine, aby na jaře nebyla vyčerpaná a k probuzení

Kdyby tomu  skutečně tak bylo,  občas bych něco rozbila, ale stejně bych zvažovala jakým kouskem o zem praštím, aby škoda byla co nejmenší a já té rozbité věci moc  nelitovala. Ale na druhou stranu,  kdyby za to byla jistá odměna - tedy aspoň mít pocit, že jsem v  určité chvíli

Posledně jsem se tu zmínila, že by se mi líbilo, kdyby další dny, které nás v tomto roce čekají -  a že jich je dlouhá řádka, se vydařily, jako ten úplně první ....A právě v něm mi můj nejmladší sdělil: "mamko, na 3.1. si nic neplánuj, už je to dojednáno, uděláme si spolu výlet ." Důvod společné jízdy jsem už znala pár dní předem, přiznám, že mě to zaskočilo,ale také mile překvapilo