Posledně jsem se tu zmínila, že by se mi líbilo, kdyby další dny, které nás v tomto roce čekají - a že jich je dlouhá řádka, se vydařily, jako ten úplně první ....A právě v něm mi můj nejmladší sdělil: "mamko, na 3.1. si nic neplánuj, už je to dojednáno, uděláme si spolu výlet ." Důvod společné jízdy jsem už znala pár dní předem, přiznám, že mě to zaskočilo,ale také mile překvapilo a dojalo, že na mě synek tak myslí, byť má sám svoji rodinu a především o ni své starosti. No, trochu budu napínat děj.... Když svým autem synek ráno přijel, zadní sedačky měl odstraněné, já nasedla a už jsme frčeli k cíli, do vesnice Hrušovany. Projížděli jsme krajem Českého středohoří a trochu jsem litovala, že nebylo pro mlhu cestou do okolí skoro vůbec nic vidět. Těšila jsem se, že uvidím ty pahrbky, kopce i kopečky, mezi nimi roztroušené remízky holých stromů, že můj zrak obsáhne dálky tohoto půvabného kraje, ale nic z toho nebylo. Cestou jsme míjeli ojíněné stromy podle silnice, ale i to bylo hezké. Občas z mlhy nejasně vykoukl nějaký kopec - třeba Radobýl u Litoměřic, pak hřbet Rané, a zahlédla jsem obrys jiného kopce co se mi zdál tak povědomý z obrázků Myfantasy World, tohle asi je ten Oblík, hned mě napadlo. A pak ještě Hazenburg se nad krajinou tyčil v té mlhovině, ach jo, o tolik krásných scenerií moje oči cestou přišly, když počasí zrovna moc nepřálo. A vzpoměla jsem si při tom, na loňské léto, jak jsem se těšila na výhled z vrcholu Sněžky, kde jsem ve svém životě byla poprvé,dole slunečno s modrou oblohou a nahoře mlha jak mléko ! Když jsme se s nákladem vraceli zpátky, kousek od těch Hrušovan jsme se zastavili v jedné restauraci na jídlo, tak jsem si aspoň něco foťákem "cvakla" na památku a to sousední kostelík , co tam stojí o samotě společně s tou hospůdkou.
Ale obě stavby spolu ladily, bylo to hezky upravené místo, vzdálené kousek od silnice.
Domů jsme se vrátili v pohodě, na dvorku oba synové náklad vyložili - a teď už to bude jen na tobě, mamko, nesmíš se bát, to zvládneš...řekl mi nejmladší. Než odtajním o co tu jde, přiznám, že nejsem řidička a že jsem řídila tak akorát kolo, k tomu ještě naposledy skoro před desti lety. Na to v neděli už byla moje první krátká jízda, za asistence a doprovodu členů mojí rodiny, bavili jsme se všichni.....Zahodila jsem ostych, co řeknou ti co mě uvidí - hele, bába, už neví co by na "stará kolena"... No , vlastně fakt za to vše můžou ta moje kolena, to dál raději nebudu rozvádět.... Tak a jsem u konce celého příběhu - synek mi pořídil elektrickou trojkolku, sedí se na ní pohodlně a už se těším na jaro, léto i podzim, že se dostanu snadněji nahoru až k lesu, pokud neskončím cestou v příkopě....
Včerejší ráno, těsně po osmé, mě za oknem zaujala obloha slibně rozzářená a s houfem beránků, ale po poledni ji šedivá deka celou zakryla a zas bylo po parádě.
A dneska po poledni místo sněhu jen dešťové kapky, v lednu tak podivné počasí....