"Tak Matěji, jak dopadlo tvoje první vysvědčení ?" ptám se toho našeho kluka, sotva vyšel ze školní branky. Tvářil se jaksi podivně a žádná radost ve tváři.  "Tak co ?  Jistě máš jednu velikou jedničku."  Po chvilce mlčení konečně promluvil :  "Mám jich jen osum, chtěl bych jich víc !"  "To tě chválím, ale cožpak ti to nestačí

To jsem si musela říci nahlas, když jsem se do toho pustila,  - ježkovy voči, je to vůbec možné ? Ty haldy fotek nacpaných v mém počítači, jak já ho za poslední tři roky nakrmila, vždyť chuděra sotvá dýchá.... A tak prohlížím a třídím, ukládám i mažu a slibuju mu, že už nebudu fotit co cestou potkám, že nebudu fotit kde co vidím...ježkovy voči, já se znám, slib asi nesplním, co jen s tím udělám

Tak už k nám pod Ještěd konečně dorazila a zatím nesmělou zastávku udělala, možná se zabydlí na nějaký čas, no, uvidíme....

Nedávno jsem shlédla časosběrný dokument  Láska v hrobě, skutečnost, že je lidská bytost schopná a sama sobě dovolí spadnout až na samé dno, to přímo šokuje.  Jsem přesvědčená, že záchrana se vždycky najde, jenom mít vůli, jenom o záchranu stát....

Když jsem po škole přišla na určené pracoviště, k lůžku pacienta, byla tam jedna o něco málo starší kolegyně, paní

Fotím, fotíš, fotíme  -  skvělý článek jednoho neméně skvělého blogu a šikovného kutila.....Chcete se přesvědčit ?  Tak navštivte  dokapsy. blogspot. cz  a uvidíte sami.

A jak snadné je dneska fotit, to nikomu náročné nepřipadá a ani moc  práce to nedá, stačí mít foťáček digitál. Stačí jen malý, obyčejný, takový akorát do kapsy. Pak už jen

Před polednem čekám u školy na Matěje a mám ještě chvilku času. Obloha je tak nádherně modrá ! Dívám se do holých korun dvou vzrostlých lip, které vedle cesty stojí tak majestátně, že nemůžu svůj pohled odtrhnout. Krásné a vzpřímené kmeny, jejich větve, ty jejich paže, vše pod tou sytě modrou oblohou, jen slepý

Ne že bych stála o zimní fujavice,  o mráz co až do morku kosti vleze,  ale i zima má právo v určený čas držet své žezlo a úřadovat, zatím se nic z toho neděje. Je to jako s tím sluníčkem, ono též stávkuje, rádo a just nevyleze, když se mu zrovna nechce !  Ale dneska ho pochválit musím,  dalo si říci, ani jsem ho neprosila. A to večer pršelo, jejda, doufám, že to nenamrzne,

Na příchod nového roku se už pěkných pár let dívám realisticky, žádná předsevzetí si nedávám, vím, že bych si je nejspíš nesplnila, neměla bych pevnou vůli, které je k tomu zajisté třeba.  Když nebude hůř než dosud bylo, tak mi o nic nejde, jen ať si zachovám trochu toho potřebného zdraví a  to druhé -  mentální, to ať mě také  nezradí...!  Vím, být mladá

Vánoce - kdopak se na ně nejvíc těší, kdopak píše Ježíškovi, kdopak nejvíc očekává, že se mu přání splní ? No, to je přece jasné, jsou to děti !  A ten Ježíšek se snaží, seč mu síly stačí, i on rád zahlédne rozzářené dětské oči, však to znáte, co si budem povídat.... Matěj si na ten večer

Jen co odešla machnínská návštěva, bylo už k večeru, táhlo mě to ven. "Kam jdeš?" - ptá se mě dědouš, když jsem si brala bundu s čepicí. "Chci se projít, pojď  taky, to ti jenom prospěje."  "Nejdu, nechce se mi, je už tma a fouká tam",  - já věděla, že ho z křesla od telky ven žádným přemlouváním nedostanu. "Já vím, že se vůbec ptám, viď?"