Pomalu končí poslední den roku 2013, který byl pro mnohé jistě šťastný, pro mnohé už méně, a pro někoho smutný. Ze srdce vám všem přeji, aby rok 2014 přinesl jen to dobré, štěstí a potřebné zdraví. Bez zdraví je život těžký, od zdraví se vše další odvíjí. Tak mějte zdravíčka vrchovatě, k tomu úsměv na tváři a dobrá nálada ať vám neschází.... Lída

Vánoce - kdopak se na ně nejvíc těší, kdopak píše Ježíškovi, kdopak nejvíc očekává, že se mu přání splní ? No, to je přece jasné, jsou to děti !  A ten Ježíšek se snaží, seč mu síly stačí, i on rád zahlédne rozzářené dětské oči, však to znáte, co si budem povídat.... Matěj si na ten večer

Jen co odešla machnínská návštěva, bylo už k večeru, táhlo mě to ven. "Kam jdeš?" - ptá se mě dědouš, když jsem si brala bundu s čepicí. "Chci se projít, pojď  taky, to ti jenom prospěje."  "Nejdu, nechce se mi, je už tma a fouká tam",  - já věděla, že ho z křesla od telky ven žádným přemlouváním nedostanu. "Já vím, že se vůbec ptám, viď?" 

Vám všem, kteří sem zavítáte, možná rádi, možná jen náhodně - KRÁSNÉ A POHODOVÉ SVÁTKY VÁNOČNÍ A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK !

Jedno okno, druhé okno, třetí okno.....tak to by stačilo, jiné "okno" si tu přece nebudu připomínat.....

V posledních dnech se tu mlhy válely od rána do večera, kdo ví, možná někde na horách bylo krásně, modrá obloha a tak....možná se slunko zastavilo i jinde, kdo ví, jen u nás dlouho nic...A

Čimčarara, čim, čim, čim, čimčarara čim, čim....  - z křoví za mnou křičelo hlasitě hejno vrabčáků, když jsem kolem na poslední chvíli letěla pro Máťu ke škole.  Mám naspěch, vrabčáci, žádné zevlování , musím se koukat pod nohy, abych nezakopla a neplácla sebou do bláta, tady, za plotem u Huličků je ho na cestě dost, a k dolní škole je to přece jen zkratka, a to se mi

Kam oko dohlédlo, všude bylo nasněženo, a díky té čistě bílé, bylo viditelno i za noci .Jo bylo, jenom o víkendu....Snížek je v tahu, zem je zas promočená, mlha se po kopcích válí, to počasí je ale bláznivé .....!

Už přemýšlíte, jakou radost a komu pod stromečkem udělat? Jo, dárky, a dárečky.......ne vždy je to splnitelné, ne vždy je to snadné....

Povídají

O našem malém kostelíku sv. Vojtěcha, barokní stavbě z roku 1833, jsem tu už párkrát psala. O snaze místního spolku přátel naší obce tuto nejstarší stavbu zachránit a zvelebovat, a že se jim to daří. Dnes, o druhé adventní neděli bylo v podvečer v kostelíku živo. Radostné Zpěvy adventní v podání

Zdá se, že moje včerejší snažení se zdařilo, odhalena jsem nebyla, ani zrnko podezření na mou hlavu nepadlo. Oba kluky ani nenapadlo, že ten Mikuláš je babička.

To bylo tak:

Po setmění k nám přijeli rodiče s Kryštůfkem a pak už jsem pro kluky hrála to svoje divadlo.  "Jé,

"Kdo bude letos dělat Mikuláše ?" - jen tak jsem se zeptala, protože ten den, na který se děti, které zatím věří, třeba jen maličko, už brzo přijde. "No, přece ty !" - řekl mi synek,  "já jsem ho dělal loni a ty už si s tím poradíš..."  No, co bych pro ty dva raubíře neudělala, že jo ? Tak jsem přikývla, nakonec to nebude poprvé. A když si teď vybavím zpátky,

První adventní neděli máme už za sebou, a já o té první jsem byla ve smutných vzpomínkách  ponořená a myšlenky letí o devět let zpátky,i tenkrát byla  neděle,   první adventní... Ne, nechám svou třináctou komnatu uzamčenou, nechci ji teď otvírat...

Na mnohých místech se  v podvečer teď zase rozsvěcely stromy, nesmlouvavou pilou uřezané a do