Říjnové počasí přírodě přálo, v posledních dnech bylo tak hezky, ani náznak,  že záhy přijde  listopad. Teď se to ale už změní, za dveřmi čeká měsíc, co bývá  veskrze  posmutnělý....

Vrátím se  o tři dny zpátky a pak také do včerejška, kdy jsem se cíleně prošla lesním

Dnešní ranní nebeská hra trvala jen krátce, přesto mne vytáhla z domu rychle ven, to abych ji nepropásla.....

Kolem domu je tolik práce, ale jako zajíc neuteče, nic se samo z místa nehne, ono si to počká....Půl hezké soboty jsme využili příjemněji, než se jenom na zahradě lopotit, padla volba, že nejdřív na výlet, a pak? Na trochu práce síly zbydou, nic se nesmí ošidit... Tak kam se kouknem ? Prý k jablonecké přehradě, nebo k Panské skále? K losování nedošlo - k Panské skále, jasně, nikdo nebyl proti.

Radost přinese i pouhý pohled z okna. To  když se probouzí podzimní slunko a přestože už nemá svou hřejivou sílu, tak mé nitro polaská, jistě bude hezký den, řeknu si....

Den za dnem běží , zdá se mi, že rychleji než bych chtěla...A já jsem den za dnem pomalejší, než bych chtěla... Co mne " v rozletu " brzdí nebudu rozvádět,  kdo mě zná, ten pochopí... Babí léto je pryč, mám pocit, že jsem si krásných dní příliš neužila a když se právě teď z okna podívám,

Svatováclavský den mi přinesl potěšení, když jsem se po mnoha letech prošla místy spojenými s hezkými vzpomínkami. Kam se poděly bezstarostné dny prázdnin tak dávno prožitých u babičky,  na počátku padesátých let minulého století ? Asi jsem dětinská,  při každé zmínce mě do svých vln vtáhne nostalgie a já se nechám do minulosti unášet... Aspoň na malou chvíli se vrátit do toho času a

Že jsem hezká holka ? Nejspíš ano, všichni mi to říkají.....A vůbec, přece všechny malé holky hezké bývají !

Teď vám něco povím, co jsem řekla babičce:

"Babííí, já tě mám ráda, nejraději na světě,

nejraději z celé planety,

a nejraději z celé  ZOO !!"

Lidičky

"Babíí, koukej co jsem našel cestou ze školy, představ si, že ležel na kolejích na zádech " říkal mi vnuk a na dlani mu leželo malé pichlavé klubíčko. Ještě dodal : "To ho tam musely položit ty dvě holky, co šly chvíli přede mnou, on by si přece na tu kolejnici sám nevylezl. a takhle na záda nelehnul". No fakt, byla to záhada. Tak mu pomůžeme, je maličký a zimu by nejspíš nepřežil.

Dny běží, jeden za druhým, a mně nezbývá než  v mém životě tu změnu přijmout, že už nic nebude tak, jak  ještě na začátku srpna bylo...Bojuju s tesknotou a jen to hezké si připomínám, a v rodinném kruhu svých synů svůj vnitřní žal schovávám...Nejdou mi psát žádná další slova, tak aspoň pár obrázků co jsem si  cestou cvakla, když mne jednou a podruhé z domu vytáhli moji kluci, abych

Prožívám smutné období a kam se kolem domu podívám, všude vidím stopy jeho šikovných rukou, které tu po sobě mnoho zanechaly...Zůstala jsem sama , ale musím jít   dál... Zůstalo prázdné jeho křeslo pod altánem, kde  rád ve stínu letních odpolední sedával, když v posledních letech už  neměl sílu něco nového vytvářet. Kam se kolem podívám, už jenom vzpomínám....Zůstalo prázdné