Malé potěšení.

Říjnové počasí přírodě přálo, v posledních dnech bylo tak hezky, ani náznak,  že záhy přijde  listopad. Teď se to ale už změní, za dveřmi čeká měsíc, co bývá  veskrze  posmutnělý....

Vrátím se  o tři dny zpátky a pak také do včerejška, kdy jsem se cíleně prošla lesním chrámem, s přáním si ještě zahoubařit. Ve čtvrtek bylo venku  příjemné teplo, že to i motýla na květy vylákalo, a on si tam  hodoval jak v létě.. Jen v tričku si  vyběhla vnučka ven, aby se provětrala a mohla  motýla na kytce zahlédnout. Sobota mě zas potěšila náznakem ranních červánků. Fajn, asi 500 metrů od našeho domu, za hřiště jsem se vydala ale focení se mi  nepovedlo, čistý vzduch narušil smog na městem. Nejvíc toho malého potěšení mě čekalo v našem lese, bylo to prima, i když jsem nerovným terénem bez opory chodit nemohla.. No jo no, tak  blbě jsem dopadla, že mi košík na houby lesem nosil vnuk....dělal mi ochotně doprovod.

čtvrteční odpoledne 24.10.

Že je krásná? Musím ji pochválit jak zase kvete, mám ji třetí rok. Na zimu ji ve skleníku do země zahrabávám, jinak by umrzla. Když jsem ji koupila byl to malý keříček a teď ? Pyšním se s ní, jako ten  páv....

něco málo ranních červánků z 26.10.

A pro mne to nejlepší - hurá les !

Musela jsem do míst, kde jsme s mužem lesem vždycky prolézali, oba vášniví houbaři,  vzpomínka  mi letěla hlavou...tak ráda bych ten čas vrátila !

Když rostly, tady bývalo podhřibů plno, i když to tu vábně teď nevypadá.

To je tečka za mým  včerejším a posledním houbařením.Spolu s vnukem Máťou jsme jich našli dost.