Dny běží, jeden za druhým, a mně nezbývá než v mém životě tu změnu přijmout, že už nic nebude tak, jak ještě na začátku srpna bylo...Bojuju s tesknotou a jen to hezké si připomínám, a v rodinném kruhu svých synů svůj vnitřní žal schovávám...Nejdou mi psát žádná další slova, tak aspoň pár obrázků co jsem si cestou cvakla, když mne jednou a podruhé z domu vytáhli moji kluci, abych přišla na jiné myšlenky.
aspoň na chviličku do lesního chrámu
do Sloupu v Čechách do přírodního divadla, na parodii Snu noci svatojánské -aktéři ochotnického spolku z České Lípy
a k mé sestře do jedné vísky za Jičínem, tak jsem nakoukla k rybníku Zrcadlo
a také k nedalekému Bučickému mlýnu kde však byla zrovna svatba, tak jsme prošli z povzdálí
a jen u bučického rybníka chvíli postáli
moje sestra Maruš je také kytkami posedlá, těch květináčů se vším možným co má na dvorku, zalíbilo se mi tohle prosté kvítí posazené na špalku
a teď už jen pár obrázků co zdobí mou zahradu, kvetou jiřiny, a ostružin je letos hodně, je beztrná a pne se po plotě.
tak to je růže, která dostala šanci, zmínila jsem se tu o ní dříve, takže je zachráněna !
a tenhle ibišek, plný květů, letos vyrostl do výše
a na závěr ošatka letošních slaměnkových kvítků, ani se neptejte nač je trhám, ale pomstila se mi za to vosa, bodla mě do prstu, když byla na kvítku schovaná a já ji nechtíc vyrušila
