No jo, to se říkává, když  tě něco nečekaně potká, když se něco stane, nebo tě dostihne.... Přišla mi pozvánka na jedno zasedání a já už tušila proč, a přiznám, že se mi tam nechtělo jít. Nakonec, mohla jsem se omluvit, nějaká výmluva by se lehce našla, ale přece nebudu lhát, to se nedělá !  Nevím jak jsem k tomu přišla, ale mohlo by mě těšit  takové uznání, co se mi dostalo......

Teď už jednou, nebo nejvýš dvakrát v roce se jen na chvíli podívám do míst, kam jsme kdysi jezdili s dětmi na návštěvu častěji. A dnes, když už naši synové mají svůj vlastní  život s dětmi, radostmi i starostmi, mnohé se změnilo a není jako dřív...."Už jsme dlouho nebyli v Mlýnci" řekl mi syn, " pojeďte s námi, jen tak, na chvilku, autem tam jsme za hodinku !"

"No

Občas to s oblibou říkám, ani nevím proč,  asi se mi tím něco připomíná...už to mám !  No přece slepice ! Stačí je chvíli pozorovat, tu hrábnou, tam hrábnou, a  jak je zem přitahuje, tak se v ní rády popelí.  Ani popele není třeba, stačí jim malý a suchý dolíček, šup do něj, zavrtí se, a křídly si trochu pomůžou.....Když jsem jim nasypala  popel, ne z uhlí, ale jemný jen 

Pořád běhají mezi námi, mají tu odvahu a drzost, že jedno kdy, třeba i za bílého dne se vloupají tam, kde jim to "pane" neříká....

Vzdálila se tak na hodinku, zamkla domovní dveře i branku do dvorka, a aby za ní pes neutekl, což dělává rád, zavřela ho do kotce. Nezvaný "návštěvník" přišel oknem, ale ne otevřeným, stačilo násilí a vysypalo se sklo.... Pak hbitě provětral

Ach jo, musím si postesknout, tomu nečekanému odcházení do nenávratna se mi  začíná nějak  podezřele dařit. Tedy já sama, doufám, ještě neodcházím, ani se k tomu nechystám, ale rozhodly se moje oblíbené fuchsie. Rok co rok je přes zimu přechovávám stejným způsobem a na stejném místě,  v jarním čase  se měly vždy čile  k životu, a já se těšila až zase celé léto venku pokvetou......Co

Od malého městečka Hodkovice nad Mohelkou jsme mírným stoupáním na Kostelní vrch prošli Křížovou cestou, která končí na samém vršku, u malé kapličky. Křížová cesta byla původně dostavěna v roce 1820, ale v roce 1864 vyhořela.  Znovu obnovena byla v roce 1867.  K dalším

Okolní revír je bez hranic, má ho už zmapovaný, a nějakou kořist vždycky lapí, a s chloubou přinese skoro až k domu, naš chlupatý pytlák, kocour  Fíďa....

"Fiďouši, co to zas honíš, ty máš myšku ? Počkej, podívám se... Jééé, on zase chytil ještěrku !" volá na nás Máťa. " To

Už jednou jsem si zahrála na samaritánku, a pomohlo to. Včera jsem to zkusila znova, až čas ukáže, s jakým výsledkem. Kdoví, třeba mě ten strom ještě přežije.....Před lety jsme na jednu jabloň naroubovali odrůdu červeného Boskopského. Později se ve kmeni stromu, kousek nad zemí,  objevila větší hluboká rána, kde dřevo už odumíralo, tak jsem to  vyčistila a  jednoduše zabetonovala. 

Kluci, nedělejte koniny ! - takovou hláškou jsem nedávno chtěla usměrnit rozdováděné vnuky. Jak  se ti dva sejdou, tak to je někdy rachotu, a jak už to bývá, starší je táhlo a hraje prim.

"Kluci, nedělejte koniny !"

"Jé babičko, koniny, koniny, koniny" -  směje se mladší, "proč říkáš koniny ?"

To slovo se mu hned zalíbilo, asi ho

Přišla tak náhle, nečekaně, byla to prostě rychlovka. Jak hbitě letěly zhora ty kroupy, a co v cestě jim bylo, dostalo masáž..... Ale nejdřív na nebeské klenbě byla  mezi bělostnými mraky ta oblíbená modrá, a jarní slunko se usmívalo, a první narcisy mě lákaly, -  pojď si nás vyfotit přece, když ses našich květů už nemohla dočkat,  pojď a neotálej, právě teď, my ti rády zapózujem