Popelím se, popelím....

Občas to s oblibou říkám, ani nevím proč,  asi se mi tím něco připomíná...už to mám !  No přece slepice ! Stačí je chvíli pozorovat, tu hrábnou, tam hrábnou, a  jak je zem přitahuje, tak se v ní rády popelí.  Ani popele není třeba, stačí jim malý a suchý dolíček, šup do něj, zavrtí se, a křídly si trochu pomůžou.....Když jsem jim nasypala  popel, ne z uhlí, ale jemný jen  ze dřeva, moc se na něj nehnaly,  mají raději suchou zem, to je klasika....... A já se popelím podobně, tu hrábnu, tam hrábnu, ale do dolíčku nesedám, jen si ho udělám a hned do něj  sázím

Ale dnes mě to "moje popelení" nějak neláká, dnes jsem si od něj dopřála "oraz", jo , hned bych ho zrušila, kdyby se usmálo sluníčko, to by mi nalilo elánu do žil !

A tak si říkám, holka, nebuď nedočkavá, však o nic nepřijdeš, však se ještě napopelíš, a dosyta.....

A že už ledacos kvete a roste před očima, stačí se kolem rozhlédnout.