Občas to s oblibou říkám, ani nevím proč, asi se mi tím něco připomíná...už to mám ! No přece slepice ! Stačí je chvíli pozorovat, tu hrábnou, tam hrábnou, a jak je zem přitahuje, tak se v ní rády popelí. Ani popele není třeba, stačí jim malý a suchý dolíček, šup do něj, zavrtí se, a křídly si trochu pomůžou.....Když jsem jim nasypala popel, ne z uhlí, ale jemný jen ze dřeva, moc se na něj nehnaly, mají raději suchou zem, to je klasika....... A já se popelím podobně, tu hrábnu, tam hrábnu, ale do dolíčku nesedám, jen si ho udělám a hned do něj sázím
Ale dnes mě to "moje popelení" nějak neláká, dnes jsem si od něj dopřála "oraz", jo , hned bych ho zrušila, kdyby se usmálo sluníčko, to by mi nalilo elánu do žil !
A tak si říkám, holka, nebuď nedočkavá, však o nic nepřijdeš, však se ještě napopelíš, a dosyta.....
A že už ledacos kvete a roste před očima, stačí se kolem rozhlédnout.
