"Fiďouši, co to zas honíš, ty máš myšku ? Počkej, podívám se... Jééé, on zase chytil ještěrku !" volá na nás Máťa. " To už je druhá ? Jednu jsem před chvilkou viděl pod borovicí, jak mizela pod kámen." "Tak Fiďouše odežeň, ať jí neublíží, ať se může před ním schovat, víš, že ještěrka obecná je ohrožený druh ? Takže je chráněná" - poučuju vnuka.
Kocour jí naštěstí ublížit nestihl, možná si s ní chtěl jenom hrát na honěnou, jak to rád venku s malou a vyděšenou myškou vždycky dělá. Ta ještěrka asi byla v šoku, když Máťovi na dlani bez hnutí zůstala.
"Jé, ona má drápky, já to cítím, jak se mě pevně drží ! Ani ten ocásek jí neupadl, když byla v ohrožení !" Pár minut, docela dlouho mu na ruce vydržela, možná cítila teplo a bezpečí. Tam ke kameni, mezi keře dřevin ji Matěj odnesl, a ty malá ještěřičko, příště musíš býti rychlejší, než ten lovec Fidouš.....
A když už jsem v tu chvíli měla v ruce foťák, tak trochu voňavých kvítků, fialky na slunku mi rozkvetly.
A i první narcisky, jaro je tady, huráááá!
