Pospíchám, už se smráká, vlastně už je tma, mám naspěch....Ale den byl docela fajn i když jsem měla pořád dost práce.   I tak se našla chvilka abych zas něco vyfotila. Ten foťáček - chroupáček a neposlucha, prostě si fotí, jak se mu zlíbí. Jistě i já mu napomáhám, výsledek tedy je nevalný...Ale i tak vás zvu na malou procházku po zahradě, která se s jarem už probudila a postupně nabírá

Tedy, to to letí !  Zítra je už poslední dubnový den a hop a skok, čeká nás máj. Tím nemyslím prvomájový průvod ale ten nejhezčí měsíc v roce. Plný voňavých šeříků, rozkvetlých jabloní, svěžích stromů a luk, a také lásky.  V zítřejší podvečer máme prý slet tak jsem si na radu mých mužských už dneska připravila vhodný dopravní prostředek. Přece tam nepůjdu pěšky, přišla

O Bílé sobotě bylo tak hezky i návštěva u Jarči byla fajn. Jak jsme všichni tak seděli v altánu na zahradě a korunami svěže zelenajících bříz pronikaly poslední sluneční paprsky, táhlo mě to tam, odkud se západ sluníčka pozoruje nejlépe. Přešla jsem zahradu, louku kolem políčka a vydala se nahoru, na konec pozemku. Hlavou mi prošly útržky vzpomínek na moje dětství...jestlipak jsem i tehdy západ

Tak děvčata, dostalo se vám dnes pořádného našlehání vrbovými proutky ?  To k Velikonočnímu pondělí přece patří.  Která jste se pomlázce přece jen bránila, dělala jste chybu !  Takový mladý, vrbový proutek při tom šlehání prý každé té děvčici předává svou svěžest, zdraví a pružnost. Kdopak ví? A možná nám z těla i všechny neduhy vypráská, co myslíte?  Nechám se překvapit

Nejhezčí roční období je v plném proudu tak si ho užijte dosyta.....

Včera jsem proseděla celé 3 hodiny na chodbě naší staré polikliniky. Tedy ta chodba kromě jiného slouží jako čekárny k příslušným odborným pracovištím. Sedíte, čučíte do neznáma, v nejlepším případě vás napadne vzít něco ke čtení, já neměla nic, z domu jsem spěchala...Měla jsem doporučení, ale brali jen objednané. "Objednáme vás -řekla mi sestřička, nebo si počkejte,ale nic neslibuji "můj

To je fofr, opravdu ....  Týden uteče, ani se nenaděješ, i to pondělí už je dnes fuč !  Letí to letí, byla jsem na jaro natěšená a teď nějak nevím kde začít dřív, prostě jak se říká - nevím kam skočit dřív. Nojo, to moje skákání mi spíš ploužení připomíná...Ne, vážně, jak jen počasí dovolí tu a hned zase támhle jak krteček ryju v zemi, semínka seju, sázím a přesazuju...stačí

To ukradené z naší zahrady je nenávratně pryč, všechny možné sběrny po okolí jsme obrazili, nikde nic. Marná snaha. A může vůbec člověk uvěřit i soukromým výkupcům ? Oni prý občanku ani nevyžadují a kdybychom zcizené u nich objevili a k věci volali policajty, byl by problém, přišli by o peníze, které zlodějům vyplatili.  Možná si to někteří naši snědí spoluobčané pletou s akcí - jarní úklid,

Na zahradě za altánem jsme měli gril spojený s udírnou - vlastnoruční dědoušova výroba. Jo měli, ještě včera, ale už nemáme. Taková udírna z nerezplechu, žádné tintítko, ale pořádný poctivý kus. A měli jsme také příruční stolek z nerezu, hned vedle krbu,dobře řešený na věci pro grilování, vždyť říkám, jak mám šikovného muže... Měli jsme také větší dvoukolák,

Plánovala jsem si malou procházku tedy na pondělí, když v neděli nebyla. Táhlo mě to k lesu, aspoň nakouknout a trochu se nadýchat té důvěrně známé vůně. Malého prcka sebou, nějak ho uhlídám.  Tak žádné zdržování a jde se ! Vezmu malou kárku, dám do ní deku, aby ho prdelka netlačila, kus cesty ho povezu, to se mu určitě líbit bude. A dědouš se chystá, že půjde s námi. Ta kárka, bezva nápad,

Vstala jsem a kouknu z okna - hurá, nefouká ! Jo, včera to bylo zrovna tak - po ránu klídek, žádné povětří, tak fajn, po obědě zajdu do lesa, obhlídnu co se kde zelená a zarelaxuju...Jenže, vše bylo jinak. Strhlo se zase povětří, už dva dny nás pozlobilo, tak to by stačilo, ne? V duchu jsem bojovala, tak půjdu, nebo nepůjdu?  Jsem pěkný slaboch - prostě jsem nešla, raděj jsem zalezla do tepla.

Je tmavá noc, v domě klid, všichni už spí tak si tu ticho vychutnávám, i když za oknem tancuje v divokých poryvech vítr, sem tam hvězdička z mraků prokoukne a jen prstenec světel z Ještědu září a já se tu do klávesnic zas trochu vypovídám... Je vůbec o čem?  Všední dny, děj pořád dokola, ať dělám co dělám, nějak už nestíhám vše co bych chtěla...Ale nejsou všechny dny úplně stejné o to se Kryštůfek

Včera jsem se konečně vydala na poštu, abych odnesla to sčítání lidu. Však už mě tížilo svědomí - vyplněné a zalepená obálka na to čekala už pár dní, abych splnila přikázanou občanskou povinnost.  Vzala jsem obálku a také foťáček, třeba cestou jen tak , pro radost, nějaký obrázek "ulovím"... No, řeknu vám, nic moc....

Dala jsem se do žehlení, před sebou hromadu prádla. U toho můžeš vypnout mozkové závity, nebo i přemýšlet o všem možném i nemožném, prostě jak se ti zlíbí. A jak, sem a tam, po flanelkách dědouše tou žehličkou jezdím, v duchu jsem vzpoměla jak se právalo dřív....Nevím jak městské paní a dívky, ale u nás doma jsme měli kotel, ve kterém se prádlo i vyvářelo. Maminka pod kotlem zatopila, do vody nastrouhala

ZDÁL  SE  MI  SEN.  VYHRÁL  JSEM  VILU  V  KRÁSNÉ  ZAHRADĚ,  VELKÝ  BAZÉN,,GARÁŽ  A  V  NÍ  MERCEDES.  TYS  V  TOM  SNU  BYLA  TAKÉ.   ČUMĚLA  JSI  NA  VŠECHNO  JEN  DÍROU  ZA  PLOTEM

Tak jsme se probudili do prvního dubnového dne, březen je za námi, jedeme dál...Možná vás někdo vyvede aprílem,  šprýmařů na světě je pořád dost.  A to je prima, člověk se zasměje, smíchu je málo, smíchu je třeba, náladu projasní... venku je pošmourno, no tak ať !