Pohlazení na duši

Plánovala jsem si malou procházku tedy na pondělí, když v neděli nebyla. Táhlo mě to k lesu, aspoň nakouknout a trochu se nadýchat té důvěrně známé vůně. Malého prcka sebou, nějak ho uhlídám.  Tak žádné zdržování a jde se ! Vezmu malou kárku, dám do ní deku, aby ho prdelka netlačila, kus cesty ho povezu, to se mu určitě líbit bude. A dědouš se chystá, že půjde s námi. Ta kárka, bezva nápad, ten kousek přes vesnici kde auta nás míjela - co na tom? Babka a dědek, kárka v ní kluk,prostě  hotová romantika !  Co budu povídat, bylo to hezké dopoledne, takové chvíle mě dokážou na duši pohladit.....

Babičko, chtěla jsi do lesa, nezdržuj a pojď....

Než nás bábrle dohoní, byl jsem na průzkumu

U toho jasanu vždycky se zastavím, dnes nefotím korunu, jen silný kmen

To sou kola - povídá Kryštůfek, pak jeden balík sena jsme vybrali na skluzavku

Kárku jsme nechali na kraji  a lesem se trochu prošli a já si přinesla aspoň pár obrázků

Těch smrkových šišek , tam jich bylo!  Bohatá nadílka, to by se sbíralo na zátop...vzpomenu na svou babičku, jak by žasla, ta na šišky do lesa chodívala....

a tady - tady je po velké hostině, veverkám jistě chutnalo

a tady si jedna z nich dokonce mechový ubrus k obědu prostřela

tady zas lesní domeček - kdopak v něm přebývá ? Je někdo doma?

Tak to dalo práci lesnímu doktorovi, po takové dřině možná někde si odpočívá

i ten osamělý kámen stál o mé povšimnutí, i v něm je cosi krásného

první lístečky šťavele na pařezu

hej smrku,řekni mi, to tvoje koleno, také tě zlobí ?...tak nebuď smutný, však nejsi sám....

ještě se mi domů nechce, ale povinnost volá, hoši jdou k obědu

a vlak si to štrádí po kolejích, my z lesa ven a on zas do lesa

náš potok co z kopců teče, u toho musím se zastavit

petrkllíč, orsej, kopřiva i listy tužebníku, jarem se probouzí pospolu

doma jen kouknem do zahrádky

zlatý déšť rozkvetl v plné kráse

ještě pozdravíme čemeřici

a kouknem se z okna a hurá k obědu.....Ta malá procházka duši mi pohladila, a kluci? Oba hned usnuli, jak byli znavení