A jedeme dál...

Tak jsme se probudili do prvního dubnového dne, březen je za námi, jedeme dál...Možná vás někdo vyvede aprílem,  šprýmařů na světě je pořád dost.  A to je prima, člověk se zasměje, smíchu je málo, smíchu je třeba, náladu projasní... venku je pošmourno, no tak ať ! 

Teď jenom na chvilku v tom svém koutku sedím, na zamračenou oblohu oknem hledím, za chvíli přijde mi "sluníčko", zas budu bábrle hlídací...

včera jsem koukla pod jeden keř, kde se mi krčí čemeřice, dala si na čas - hlavičky sehnuté, najdu jí asi jiné místo

pár prvních krokusů od sestry Jarušky, jedny jsou bílé a druhé mají jemný světle modrý nádech, na fotce to není ani znát

zdají se opravdu stejné...

tak ještě pár kvítků žlutých, až se mi rozrostou to bude krása

černá kočka - že nosí smůlu, tedy když přeběhne přes cestu?  Na to já zrovna nevěřím...Vzpomínáte jak jsem kdysi tady psala, o koťatech bez  domova? Tak jedno tu máte, tohoto černouška, od všech sousedů k snědku vždy něco dostane a k nám chodí pít vodu do jezírka, nebo snad lovit rybičky? To asi ne, ty se ulovit nedají... Tak kdyby vám dnes taková černá přes cestu přeběhla, nevěšte hlavu a mějte krásný -  ten první dubnový den