Je tmavá noc, v domě klid, všichni už spí tak si tu ticho vychutnávám, i když za oknem tancuje v divokých poryvech vítr, sem tam hvězdička z mraků prokoukne a jen prstenec světel z Ještědu září a já se tu do klávesnic zas trochu vypovídám... Je vůbec o čem? Všední dny, děj pořád dokola, ať dělám co dělám, nějak už nestíhám vše co bych chtěla...Ale nejsou všechny dny úplně stejné o to se Kryštůfek postará , ani se nezastavím, když ho hlídám. Ten klučina má tolik energie, je zdravý a nesedí v koutě, ten plno rarášků v těle má...
Před týdnem jsme spolu šli kolem lípy v naší ulici a já ho posadila do kmene lípy, to se mu líbilo a nechtěl dolů.
Co myslíte? Ve čtvrtek tudy jdeme zas a nezapoměl ! Já si tam vylezu sám, rozhodl se, tak jsem ho nechala, je přece kluk, kluci a stromy- ti k sobě patří..
koukej babi, už to umím, neboj, já nespadnu
a kdyby to šlo, chtěl bych výš...
jsi šikulka, tudy však neprolezeš...tak jsem ho dolů sundala, nechtělo se mu, nechtělo...
tak ještě se zhoupnu na závoře, která tu stojí přes cestu
kousek dál ovečky pásly se v trávě, koukáme, že už svlékli jim kožichy
a v téhle jívě bzučelo to, různí "pracanti" už měli v ní napilno...
a nahoře pod lesem u potoka, louka sasankami bohatě posetá, hezká podívaná, líp fotit jsem nemohla, to malé éro chviličku nepostálo...
a tady už oba, malí zvědavci, páni kluci, musejí přece všechno prozkoumat
No a taky trochu o něčem jiném. Jejda, už je tu duben , nejvyšší čas ! Máš ještě všechny fuchsie ve sklepě, kdypak je na světlo vyneseš? Chceš aby ti kvetly a radost dělaly, tak se holka neloudej a snaž ! Tak už je hotovo - nanosila jsem si je do skleníku, něco přesadit, přistřihnout, upravit.
Ani se mi nevešly do záběru, tak jsem je spočetla, kolik jich mám - co myslíte? Já vám to prozradím, fakt třicet jich mám.Už pochybuju, zda jsem normální, takhle to přehánět, no jo, to bych nebyla já...
až zase tak pokvetou, už teď se těším... no nebudu předbíhat, ještě je čas...