Předposlední den měsíce března nás přivítal nahoře azurovou, a tady dole bílou......

Takové poklady mají pro mne velkou cenu .Tento je z doby, kdy jsem  se právě chystala na svět, a tak jako můj bráška jsem ještě nevěděla, co na nás v životě čeká...

To

Už třetí den zrána je tak modré nebe, tak čisté a azurové, radost pohledět !  Když se s příslibem teplého počasí před pár dny jaro probudilo, bylo to příjemný pocit , že by k zemi skočil  v náhlém zvratu mráz, to jsem zrovna nečekala, i když rozmary počasí přece dobře znám. Jo, chlubila

Sáhla jsem do své bohaté knihovny a namátkou vytáhla jeden svazek z nejlepšího světového čtení a díla autorů si jedno po druhém ve volných chvílích přečetla.

Mlčící stíny - Na vykopávkách v Oxfordském panství pracuje tým archeologů vedený Padym,bývalou rockovou hvězdou, který

Přiznám, že jsem ráda, že žiju na venkově a že máme zahradu. Bydlet ve městě jsem nikdy netoužila i když město je tak blízko, blizoučko, jen co by dohodil kamenem...A právě teď, v té napjaté době si to uvědomuju ještě víc, že i ta  nejobyčenější zahrada je oázou klidu. Není to o tom, že by 

Jistě nikomu není úplně jedno jak se ten virus po světě  rozlézá a i po naší vlasti roztahuje, jistě nikdo nemá zájem se s ním setkat tváří v tvář...Jak  se vše zvládne na potřebných místech, kdo je v největším ohrožení, informace k nám jdou ze všech stran. Pro zvládnutí pohromy už padlo hodně různých omezení, přesto se myšlenky  toulají sem a tam...Třeba ke zdravotníkům nebo pokladním

Je to už řada let zpátky, byl srpen rok 2000...Při každé zmínce o Norsku se mi  vybaví tento  poznávací zájezd, který mě bohatě odměnil nevšedními přírodními pohledy a nezapomenutelnými zážitky. Cestování bylo dost náročné, ale stálo to za to, prostě jsem si to pořádně užila. Vím, že

Nedočkavé jsme asi obě - příroda i já......Ale ještě neskončil únor, není kam pospíchat. Místo sněhové nadílky, která k nám shůry  v letošní zimě nepřišla, a  když nějaká ta sněhová vločka na zem spadla, neměla dlouhého trvání. Aspoň malá náplast za jarní tání, které vždy začátkem března

V nedělním odpoledni mě naše rodinka vytáhla ven, okouknout kudy poblíž řeky Nisy vede jedna nová cyklostezka. Prostě jen tak se kousek po ní projít. Cyklistům jsme se vyhýbat nemuseli, téměř jsme žádné nepotkali, na projížďku bylo dost  větrno a chladno.  Cesta byla upravená, tak ne jen pod nohy, ale kolem jsem se dívala...Tam, za řekou ve stráni mě zaujala malá skála co si někdo zvolil

Jak mi  do vzpomínek paměť sahá , jó, to byly jiné zimy než  zažíváme dneska. Když venku  napadalo hodně sněhu, když přišel mráz až praštělo, když na potoce voda zmrzla  a rampouchy ho zdobily. Bylo klouzání a koulování, na sáňkách sjíždění  s kopečka, na šlajfkách na