Adil | co život přináší

Dnes je venku takový vichr, hrozba v předpovědi se zcela naplnila,vítr tančí jako zběsilý a co se dá, tak bere sebou.Co chvíli přinese prudký déšť, a stal se div, že na malou chvíli byla obloha do modra vymetená ale za chvíli ji rychlostí vichru neproniknutelně překryla zase ta smutně šedá .....Tak si tu zavzpomínám na jednu příjemnou procházku, kdy bylo úplně bez povětří, jen sem tam cestou nějaký

Jéje, to jsem si to užila !   S kým, kdy a kde ? Nejsem tajnůstkářka, tak prozradím.... S Jarčou, poslední říjnovou sobotu , a v našich krásných Jizerkách.  Z osady Jizerka si vyšlápnout lesem, vše kolem vnímat, nasávat podzimní atmosféru a dívat se, dívat....Chtěly jsme nalézt takové místo odkud lze zahlédnout přehradu Souš. Nebylo slunečno, jen  studené povětří tančilo kolem,

Tři dospělí, dva kluci školáci, dvě mrňata a dva nezbytné kočárky, taková malá rodinná skupinka si udělala výlet vláčkem motoráčkem, jen kousek za humna. Dohoda zněla: Vystoupíme v Novině, procházkou dojdeme do Kryštofáku, a budem se jen tak dívat, a zpátky se vrátíme autobusem. Pro ty dva nejmenší to bude premiéra a pro Terku zážitek, na projíždějící vlak vždycky ráda u přejezdu mává. A pro kluky

Malá skupinka z rodinného klanu, patnáct lidí a jeden pes, jsme si po  ještědském svahu vyšlápli na skalní vyhlídku Červený kámen.

Nedávno jsem to skalisko zahlédla z druhé strany, z kraje Karoliny Světlé, a teď se mi splnilo přání, že se tam podívám.