Na Martinskou stěnu.

Dnes je venku takový vichr, hrozba v předpovědi se zcela naplnila,vítr tančí jako zběsilý a co se dá, tak bere sebou.Co chvíli přinese prudký déšť, a stal se div, že na malou chvíli byla obloha do modra vymetená ale za chvíli ji rychlostí vichru neproniknutelně překryla zase ta smutně šedá .....Tak si tu zavzpomínám na jednu příjemnou procházku, kdy bylo úplně bez povětří, jen sem tam cestou nějaký zbarvený lísteček lehce k zemi padal. Měla jsem v plánu, že Hance Martinskou stěnu ukážu a ten den, kdy mě navštívila se nám vyvedl.O to lépe, že jsme se k okraji lesa dostaly pohodlně, jako dvě královny autem, diky Mirkovi a Jarče.Tím pohodovým  dnem byl čtvrtek,  12.10.

Marinská stěna je to skalisko dole, tentokrát jsem úplně nahoru nevylezla,byla jsem v půlce, ale musela to kvůli koleni   vzdát

A jestli chcete,pokochejte se se mnou hezkou podzimní  přírodou, v kateřinských bučinách nad  naším městem.

To je poslední ohlédnutí  na zlátnoucí stromoví, jejich parádní šat  bude dnešním vichrem  nejspíš celý servaný....