V srpnu loňského roku jsme z Osečné až k Průrvě na Ploučnici , pak stejnou cestou zpátky, podnikli  po dobře upravené cyklostezce vydařený výlet. Abych se i já mohla zůčastnit moje vozítko doma ochotně naložili na přívěsný vozík a do Osečné ho spolu se svými koly dovezli. Všem na tom zůčastněným patřil můj velký dík za ochotu to pro mne udělat. Věřte, nevěřte, ten výlet byl pro mne veliký

V pozdnějším sobotním odpoledni jsme se rozhodli vyjít až na Ještěd. To se ví, nechtěla jsem v naší početnější skupině chybět. Ti čtyři zdatnější se rozhodli část cesty vystoupat pod lany až  k silnici, která končí na Ještědce. Nás ostatní na parkoviště na Ještědce dovezl syn autem,  dál k vrcholu  až dojdou ti co šli pod lany, jsme měli jít společně. Ne, nebyla jsem nedočkavá, ale

Nedaleko Růžového vrchu nad obcí Růžová stojí zajímavá rozhledna Růženka. Kdyby tak kolem ní rostly i šípkové růže, bylo by to místo ještě víc romantické, ale ty jsem tam nezahlédla. Tento výlet do sousedního kraje se nám líbil, spokojená byla celá naše rodinka. Od hlavní silnice jsme vyšli Pastevní

Přála jsem si dojít ještě jednou k místu, které mne před lety tak okouzlilo. Díky mé sestře se mi to splnilo. Na výchozí místo , do osady Jizerka, jsme přijeli autem, sestra s manželem, naše přítelkyně a já. Přešli jsme mostek přes říčku Jizerku a pod úpatím Bukovce nás vedla cesta dál.

Ten kopeček vzadu, to je Bukovec, žádný krtinec jak by se zdálo. V popředí kvetoucí rdesno mě  zaujalo, růžových "kartáčků" bylo na horské louce skutečně  k nepřehédnutí. Po krátké době jsem se znovu ocitla tam, kde mě to neomrzí...Jasně, řeč je o známé osadě Jizerka, kde je stále

V horní části podivuhodné osady Jizerky, kousek pod Pešákovnou, rozkvétá rok co rok   louka plná narcisů. V klínu horských lesů, taková krása ! Tráva kolem se ještě moc nezelená, i břízky po dlouhé zimě s velkým zpožděním začaly teprve rašit, ale na louce kolem Hnojového domu září tisíce

Nová výzva k projížďce na Bertičce mne nenechala v klidu, jedu, jasně že jedu ! Na cyklostezce k Průrvě jsem se namlsala a tak  návrh nejmladšího k podobné jízdě jsem s radostí uvítala. Nedělní ráno bylo zakaboněné, jenom ať neprší, to by nám "sklaplo" ! Na kolech v rodinném houfu a já s nimi jsme se vydali za humna, za Chrastavu  do Bílého Kostela nad Nisou. Od nás, z domova

Moji nejbližší mě rozmazlují jako malé děcko a já se jejich snaze nebráním. Ba naopak, považuji si toho že udělat mi radost  jim není zatěžko. Tak návrh mého nejmladšího mě vskutku potěšil, mohla jsem s nimi "profrčet" po cyklostezce z Osečné až k Průrvě a potom stejnou cestou zpátky,

Arboretum Bukovina je jednou z chráněných krajinných oblastí v naší zemi, je to území v Českém ráji, nedaleko Hrubé Skály. Byli jsme tam jak se říká "jenom na skok" při cestě do Sedmihorek, kde měl švagr cosi dojednáno. "Pojeď s námi, jede i kamarádka Hanka" - řekla mi Jarča. "Zastavíme se v Bukovině, tam jsme ještě nebyli, bude to pěkná procházka."  Srpnový páteční

V Radouči, nedaleko mladoboleslavských paneláků je syslí louka, která jako pravá louka nevypadá. Sem tam strom či keřík a polopísčitá zem. V ní množství tunelů a děr do syslího podzemního  sídliště. Přiznám, že jsem žádného sysla v přírodě nikdy dřív nezahlédla a že existuje mi připomělo leda tak školní biflování vyjmenovaných slov. Tak jsme se k nim vypravili na návštěvu a i když jsme byli