Na návštěvu k syslům.

V Radouči, nedaleko mladoboleslavských paneláků je syslí louka, která jako pravá louka nevypadá. Sem tam strom či keřík a polopísčitá zem. V ní množství tunelů a děr do syslího podzemního  sídliště. Přiznám, že jsem žádného sysla v přírodě nikdy dřív nezahlédla a že existuje mi připomělo leda tak školní biflování vyjmenovaných slov. Tak jsme se k nim vypravili na návštěvu a i když jsme byli hosté nezvaní, po krátké chvíli než jsme se rozkoukali nás první z nich nebojácně přivítal.

Jen pojďte dál...Nesete něco dobrého? - nejsem tu sám, přivolám sousedy...

Za malu chvilku už tady byli a nerušeně hodovali společně.

Pšeničné klásky i tu mrkvičku, to my rádi, my víme, že nic špatného byste nám nedali.

Jednomu z nich  se v parném slunku vylézt ven nechtělo, ale podanou mrkvičku si přece jen vzal.

Pojď ke mně blíž, nic ti neudělám, na, tady máš klásek co máš rád.

Tak to je mňamka ! A přímo z lidské dlaně, naservírovaná jako na talířku !

V tomhle sáčku ještě trochu zrní bylo, když nám ho nabídl kolemjdoucí pán s malým chlapcem, kteří z místa odcházeli . Prý si už podívané užili dost. My jsem zase tak domů nespěchali, počkali jsme až si jeden  mlsounek na zrní pošmákne. Prázdný pytlík jsme při odchodu hodili do popelnice, ještě chvíli se zdrželi, protože Terce se od syslů odejít nechtělo. Byl to zážitek nejen pro děti, ale i pro nás dospělé. Když jsem pozorovala to syslí hemžení bylo mi naprosto jasné, proč se jim v Radouči líbí, proč by se někam do polí nehrnuli.