Byl zrovna pátek, třináctého, ale žádná smůla,  štěstí přálo...Druhý den po Martinské stěně jsem s Hankou chtěla ještě projít "Kryštofák" -to  je malebné Kryštofovo Údolí. "Nechcete raději k Šolcovu rybníku? Ty to tam   znáš, ale Hanka tam nebyla, my pojedem s vámi",

Dnes je venku takový vichr, hrozba v předpovědi se zcela naplnila,vítr tančí jako zběsilý a co se dá, tak bere sebou.Co chvíli přinese prudký déšť, a stal se div, že na malou chvíli byla obloha do modra vymetená ale za chvíli ji rychlostí vichru neproniknutelně překryla zase ta smutně šedá .....Tak si tu zavzpomínám na jednu příjemnou procházku, kdy bylo úplně bez povětří, jen sem tam cestou nějaký

Tuto neděli k nám v plné síle nakouklo pravé babí léto, obloha bez mráčku se pyšnila v blankytu, radost pohledět ! "Chceme se podívat na Viničnou cestu když je tak hezky, ještě jsme tam nikdy  nebyli, pojeď s námi, projdeme se, ty přece víš kudy se jde", řekl mi syn. Prošla jsem ji

"Mamko nechceš jet s námi na malý výlet ? zavolal mi synek.  "To víš že ráda, a kam ?"  Cílem byl Motýlí dům na okraji malebného městečka Jonsdorf, asi 10 km od německé Žitavy. O této expozici jsem už slyšela, že tam je k vidění na třicet druhů motýlů

Po dlouhé době konečně vykouklo slunko a to mě donutilo abych  shrabala spadané listí a zazimovala zbylé rostliny v nádobách.  " Odlehčujte noze" kázala mi fudovaná doktorka, "napíšu vám hole...", "děkuji, já je doma mám". A myšlenky v mé hlavě se  začnou

Jéje, to jsem si to užila !   S kým, kdy a kde ? Nejsem tajnůstkářka, tak prozradím.... S Jarčou, poslední říjnovou sobotu , a v našich krásných Jizerkách.  Z osady Jizerka si vyšlápnout lesem, vše kolem vnímat, nasávat podzimní atmosféru a dívat se, dívat....Chtěly jsme nalézt takové místo odkud lze zahlédnout přehradu Souš. Nebylo slunečno, jen  studené povětří tančilo kolem,

Ve včerejším odpoledni vykouklo sluníčko a to bylo takové milé pohlazení v dlouhé řadě šedivých a zachmuřených dní.  Jen takové vábné blýsknutí, že by na konci října mohlo být aspoň trochu slunečno. Předčasné jásání - zase je zataženo, ani škvírkou dolů k nám paprsek nepronikne, nahoře šedivo posmutnělé.... Včera mi Jarča zavolala - "nechceš se s námi podívat k "Šolcáku"? Mohlo

Tři dospělí, dva kluci školáci, dvě mrňata a dva nezbytné kočárky, taková malá rodinná skupinka si udělala výlet vláčkem motoráčkem, jen kousek za humna. Dohoda zněla: Vystoupíme v Novině, procházkou dojdeme do Kryštofáku, a budem se jen tak dívat, a zpátky se vrátíme autobusem. Pro ty dva nejmenší to bude premiéra a pro Terku zážitek, na projíždějící vlak vždycky ráda u přejezdu mává. A pro kluky

Tak jsme se podívali kousek za humna a navštívili rozlehlý zámek v Zákupech. Ten v druhé polovině 19.století sloužil jako letní sídlo bývalého rakouského císaře Franze Josefa a posledního korunovaného českého krále Ferdinanda Dobrotivého. Habsburkové na zámku zůstali až do roku 1918, kdy zámek zabavil československý stát.Ve všech komnatách je zachováno luxusní dobové zařízení a vysoké stropy jsou

Malá skupinka z rodinného klanu, patnáct lidí a jeden pes, jsme si po  ještědském svahu vyšlápli na skalní vyhlídku Červený kámen.

Nedávno jsem to skalisko zahlédla z druhé strany, z kraje Karoliny Světlé, a teď se mi splnilo přání, že se tam podívám.