Skutečný příběh ze současnosti ? Možná ano, možná ne......

Ale knížka za přečtení stojí, těch 435 stránek jsem zvládla ani ne za týden a stihla při tom i to ostatní, co je pro mne den co den běžné...

Nešlo o manželskou krizi ale na začátku o špatný výběr manžela. Ona

Já vím, opakuji se tu už mnohokrát......

Každé takové nebeské kouzlení , co za oknem zahlédnu ráno, jako tomu bylo dnes , toho nejde si nevšimnout. Ta prchavá chvíle, kdy se slunko chystá na svoji pouť, to je taková nádherná podívaná !  Někdy to divadlo trvá jen krátce, vítr se postará

Mám to tak tak, akorát !  V autobuse na displeji se mi odměřuje čas, skoro z něj oči nespouším, skoro ho hypnotizuju ať tak nepospíchá, abych to plánované stihla. A do té čekárny jsem poté dorazila na minutu přesně a ještě chvilku posečkala, než mě pozvali do zubařského křesla. Potom raz dva a byla jsem venku na ulici , a studený vítr tam tančil mezi domy , možná jen u nás venku má víc místa

Včera byly vrcholky kopců pocukrované a  dnes Martin na svůj zítřejší  den ani nepočkal, na bílém koni přicválal a sněhovým popraškem zem zlehka zasypal.. A je to tady,  zima pozvolna začíná kralovat, kdoví, jakou bude mít náladu, kdoví jestli zas nebude  vrtošivá, taková na jakou

Každý den, i když se mi zdá, že v té dlouhé řadě za sebou jsou docela stejné, tak  se pokaždé  rozdrobí na tolik různých běžných činností, ale nic zvláštního se neděje, co bych ve svém věku ještě chtěla ? No, chtěla bych,  o tom si však  nechám jenom zdát, jo, kdyby se mi to aspoň ve snu zdálo, ale ty moje sny  jako  naschvál,mi  vůbec  žádnou radost nenesou...A

Před nedělním polednem se kolem line libá vůně , pečené masíčko a bramborový knedlík se zelím bude úderem dvanácté na stole. Chuťové pohárky už se naplňují, ale s ním to ani nehne....

Prosím, nerušit, odpočívám ! Na té lavici je mi fajn když mě přes okno letmý paprsek slunka

Každá je jedlá, na některé si pochutnáme a na některé jen jednou....

Ani jsem do lesa nemusela a našla jsem. Vyrostly v houfu na zahradě, skryté u keřů dřevin pod borovicí, jen nevím určitě, zda-li jsou jedlé, a ne jenom jednou.... Koukla jsem do houbařské encyklopedie a myslím, že je to jedlá Líha klubčitá, 

Poslední říjnový čtvrtek byl docela obyčejný, jako každý jiný den. Všechno zcela běžné, ale přece jen - slípky měly první podzimní premiéru a já s nimi též.

Jsou tady všechny pohromadě, když jsem je pustila z výběhu ven, abych jim dopřála zeleného,  od časného jara jsou

To je jako v té pohádce - zasadil dědek řepu, řepa vyrostla veliká, převeliká....jenže tady žádný dědek řepu nesázel, to jen Jarča semínka zasela,  pak po políčku lezla, jednotila, okopávala, s plevelem bojovala až vyrostla řepa veliká, převeliká....potom ji tahali, až jí hromadu vytáhli !

Až 

Opičák je malý lesík u našeho letiště a když do něj vstoupíš, máš pocit, že z něj dýchá jakési tajemno...Letos jsem se tam podívat nebyla, ani v loňském roce,  ale včera jsem tam neplánovaně zašla, stačila mi půlhodinka, kterou jsem nechtěla jen tak marnit v autě, když jsem čekala na  synka. Měla jsem v kapse "Šmejdíka", ale neměla jsem po ruce brýle, tak jsem si foťáček nastavit