Jen tak zlehka....

Poslední říjnový čtvrtek byl docela obyčejný, jako každý jiný den. Všechno zcela běžné, ale přece jen - slípky měly první podzimní premiéru a já s nimi též.

Jsou tady všechny pohromadě, když jsem je pustila z výběhu ven, abych jim dopřála zeleného,  od časného jara jsou zavřené za drátěným plotem  a neroste tam žádná tráva. Už  je vše sklizené ze záhonů, tak ať si dosyta pohrabou. Nedaleko vrátek byly ještě pěkně  v houfu, ale potom frrr a rozlet do všech koutů ! Ony měly tuhle premiéru bezva, já už tak bezvadnou ne, když jsem je nakonec naháněla domů, dostat je zpátky do výběhu byla tedy fuška! Při tom hlídání, aby neprolezly k sousedovi,  jsem sem tam něco na zahradě dělala a všimla jsem si motýla. Slunko sice nesvítilo, ale bylo 10 st. a on si seděl na listopádce a já cvak, a už jsem si ho zvěčnila. Asi jsem ho vyrušila, v malé chvilce odlétl.

Měla jsem "šmejdíka"  po ruce v kapse, a pak se otočím a co vidím? Soused jde s košíkem hub!  Po práci odpoledne je prý za chvíli nasbíral v lese  na Bedřichovce.

A že houby rostou to jsem také viděla naproti na příkopě, ale byly to červené muchomůrky.

A k večeru jsem se pak potěšila nejmladším vnoučkem, který babičku s dědou přišel navštívit.

Paci, paci, pacičky....lezu jako drak !

   A to koukáte  co já všechno umím! Brzo zvládnu i kotrmelec