Mám to tak tak, akorát ! V autobuse na displeji se mi odměřuje čas, skoro z něj oči nespouším, skoro ho hypnotizuju ať tak nepospíchá, abych to plánované stihla. A do té čekárny jsem poté dorazila na minutu přesně a ještě chvilku posečkala, než mě pozvali do zubařského křesla. Potom raz dva a byla jsem venku na ulici , a studený vítr tam tančil mezi domy , možná jen u nás venku má víc místa a proto tancuje divočeji, v městských ulicích jsou mu překážkou hradby domů. Lidé už povětšinou do teplého zachumlaní se hemžili sem a tam , každý za nějakým svým cílem, někteří vesele pospolu, jiní zahloubaně samotní....Kdybych byla profík, co se živí focením, to by bylo námětů ! Tváře mladé, tváře vrásčité, veselé i hledící kysele, tváře s jiskrou v oku jakoby bezstarostné, a zase ty druhé, pod tíhou starostí...A já svůj foťáček "šmejdík" sebou do města nevzala, i když do kapsy se vejde, mohla jsem si cvaknout co se hned tak nevidí. Naše město přitahuje,a přitahuje i filmaře. Kdyby nebyla taková zima, a já domů nespěchala, chvíli bych se dívala. Celé náměstí před radnicí bylo přeplněné vozy, přípravy k filmování v plném proudu,a některé obchůdky se už schovaly za kulisami starodávných domů s nápisy v průčelích. Jenom jsem prošla kolem a pak dolů do Pražské a cestou přemítala - v jakém asi filmu, zda-li ho vůbec český divák shlédne, pozná toto místo....Já bych ho poznala jistojistě, ale to by celá krásná stavba radnice také musela být v záběru !
A když jsem si z města obrázek nepřinesla, stejně tu jeden dnešní mám.
Ráno kolem sedmé sluníčko o místo bojovalo, ale nakonec prohrálo ! A odpoledne padala ledová námraza, a už je z ní klouzačka.