Přišel jsem k vám a budu u vás bydlet, ten nový domov jste mi dobrovolně nabídli sami, tak se mnou počítejte, už patřím k vám ! Co bych tak o sobě mohl říci ? Ani nevím co, do městského útulku mne někdo přinesl, ani nevím, kde jsem se vůbec narodil.Zapsali mne, odčervili, odblešili

Jak rychle uběhlo těch jedenáct let od té chvíle, kdy jsem si z městského útulku přinesla maličké mourovaté koťátko, ne větší než moje natažená dlaň.  Paní, která mi ho předávala do listiny uvedla pohlaví -kočička,  bylo tak malé, že to jistě nepoznala. Nepoznala jsem to samozřejmě ani já

Pod rouškou tmy se dá dělat věcí, ó jé, stačí zapojit bujnou fantazii....Já však žádnou nekalou myšlenku neměla jen se mi zachtělo před spaním trochu projít, provětrat svoje kosti, vychutnat si večerní klídek, pročistit si hlavu. "Máťo, nechceš jít se mnou ?" - zeptala jsem se vnuka. Chvilka

"Nemohla bys udělat zase pár těch lahví, jako aranžmá na zahrádkářskou výstavu..?" -  zeptal se předseda místního spolku zahrádkářů. No, říkám místního, ale místních je nás jenom pět. Ostatní členové ze čtyř osad u nás ve vsi jsou z různých částí našeho města, a nebýt jich, můžeme spolek rozpustit...Kdysi mne inspirovala taková pomíjivá móda, do lahví zavírat kde co, nemyslím zrovna

Čas nám letí, už je listopad a věru, to listí padá k zemi jako o závod a podzimní vítr mu neúnavně pomáhá. A že jsem si "landala" po výletech, mám tedy co dohánět....Do čeho se pustit dřív, co je přednější už neřeším. Že jsem jahodový záhon čistila až teď, že ve skleníku ještě včera visely na suchých stvolech rajčat  poslední plody, červené a ještě i zelené, že jsou jiřinky a kany

Počasí se rapidně zhoršilo, je tam tak  -že by ani psa nevyhnal, jak se někdy říká. No, v úterním odpoledni jsme měli kliku,  dnes by to u Martinské stěny tak pohádkové nebylo. A venku mi zůstalo tolik práce, ještě rozkvetlé jiřiny větrem rozválené, nic nezryto, ve skleníku binec, no to jsem špatný hospodář....

To  jen takova výmluva, v tom skleníku se přece uklízet i rýt

Posledním výletem do Jizerek jsem se tak namlsala, že jsem s radostí kývla na synovu nabídku. "Mami, mohli bychom se podívat na Oybin, tam by se ti líbilo ! Ve čtvrtek mám volno, když vyjde počasí, bude to fajn." Tak jsem si plánovala, jak se pokochám jednou vyhlídkou od romantické zříceniny v Žitavském pohoří. A když bude sluníčko, tak výhled bude jedna báseň, a k tomu zlatavě probarvené

Jasně, toho rčení bych se občas měla držet. ..........

No, taková prkotina - dýně ! A veliký kompost s humósní zeminou, tomu nejde odolat.  Mám ve zvyku si různá semínka sbírat, nejen z květinek, ale i z rajčat

Včera, když jsme šli zvolna ke škole, stihli jsme se s Matějem cestou dívat, co je v okolní trávě pavučin. Padala lehká mlha, tráva studenou rosou ztěžklá, v noci už chladno,ale ti drobouncí tvorečkové vůbec nezaháleli, kdoví kdy stihli utkat své koberečky a závojíčky na všemožných místech, kde se jen dá. "Šmejdíka" jsem sebou v kapse neměla, ale nakonec mi nedalo, když jsem přišla domů,

Máte rádi bramboráky ? Já je ráda mám,  a tak mi nevadí,, že svou typickou vůní, česnekem znásobenou, jednou za čas  na chvíli zamoří celý náš dům. Pěkně do zlatova, lehounce křupavý, málokdo by bramborákům odolal.  "Dal bych si bramboráky ", před pár dny nadhodila hlava rodiny.   K obědu co dům dá, tak