Včera, když jsme šli zvolna ke škole, stihli jsme se s Matějem cestou dívat, co je v okolní trávě pavučin. Padala lehká mlha, tráva studenou rosou ztěžklá, v noci už chladno,ale ti drobouncí tvorečkové vůbec nezaháleli, kdoví kdy stihli utkat své koberečky a závojíčky na všemožných místech, kde se jen dá. "Šmejdíka" jsem sebou v kapse neměla, ale nakonec mi nedalo, když jsem přišla domů, že se přes foťák podívám alespoň po zahradě, těch jemných závojíčků je na keřích také dost.
A nevím co si myslel kocour Max, který mne pozoroval. To on vždycky dělá, když jsem venku na zahradě, tak si mne hlídá. Já vím co si myslel - už toho koukání nech, co zase fotíš, misku mám prázdnou, něco k snídani bych si už dal !
Stejně je zajímavé, že já jsem u něj "jednička" - tedy abyste rozuměli, prostě jeho "panička" ! On je někde pod keřem schovaný, ani o něm nevím, a jak se hnu ke dveřím domu, je rychlejší jak já. Někdy jde vedle mých nohou, jako ten pejsek, to aby mi radost udělal. A po schodech frrr, u dveří je první , ví, že mu misku naplním. Druhým tohle nedělá, já jsem vážně pro něj asi "jednička" !!
