Pod rouškou tmy.

Pod rouškou tmy se dá dělat věcí, ó jé, stačí zapojit bujnou fantazii....Já však žádnou nekalou myšlenku neměla jen se mi zachtělo před spaním trochu projít, provětrat svoje kosti, vychutnat si večerní klídek, pročistit si hlavu. "Máťo, nechceš jít se mnou ?" - zeptala jsem se vnuka. Chvilka zaváhání -  "babčo, tak jo, jen se obléknu a půjdem a baterku si beru sebou, nechceš půjčit reflexní pásku ?"  Tak kterým směrem , ulicí nahoru nebo dolů ? No, uděláme to naše známé kolečko, tak tedy jdeme. Vůbec mi nepřišlo, že měsíc listopad už překročil půlku, touto dobou se věfšinou objevil sníh, ale letos se mu nějak nechce. Přiznám, že mne to těší, nemám vlezlou zimu ráda, beztak nás potrápí dost až se ujme žezla. A tak jdeme, Matěj brebentí, co já se dozvěděla věcí ! O škole, o spolužácích i o tom, co by rád od Ježíška...Tak mne napadlo, že ještě věří, i když jinak je filuta. " Víš, babí, my dáme večer za okno peníze a ráno už tam nejsou, on si je na dárky vezme, jo já bych chtěl skejťáckou přilbu na kolo, na lyže, víš s tím správným nápisem.." - toužebně básní. " Vždyť přilbu na kolo máš, ještě ti stačí" - "no jo, babí, ale to není ona jakou bych si přál..." - a já se dozvídám o přednostech, které ta přilba v dětských očích má.  A  v duchu se vracím do jeho let a nějak se nemůžu vzpomenout -  měla jsem tenkrát také nějaké přání?  Fakt nevím, my byli skromní, ale Ježíšek nezapoměl, vždycky nám něco přinesl. Nedá se srovnávat s dneškem, nebyla lákadla, byla jiná doba. A tak jsem si z procházky kromě Máťova povídání přinesla něco málo obrázků, jen tak, pořízených pod rouškou tmy...

Prý kopřivu mráz nespálí, a že jí v příkopu bylo požehnaně !  Ale mrazík k ní naštěstí ještě nedošel.....

Ani do mé zahrádky nenašel cestu, ještě zbytky kvítků úplně nezničil.

Ale hortenzie si na sobě nechala poslední šat, z bílé se převlékla do hnědého, a já jí ho svléknu zase až zjara.

Díky pěknému podzimu mi stihla rozkvést i okrasná tráva, jak jinak - mám z ní potěšení, jako jsem měla z té malé procházky.