Haló, haló, tady informace, na pokladnu prosím ! - ozývalo se hlasité volání z vedlejšího pokoje,  zrovna když jsem vařila dnešní oběd. Tahle výzva se opakovaně nesla celým naším domem, až  se mi zdálo, že jsem v nějakém supermarketu.... Tak nakouknu do pokoje, co se tam děje, co tam ti dva dělají. No

No, ten nadpis je docela zavádějící, ale nechci psát o kuřácích, těch je všude kolem dost, ale jak se kouřilo kolem lesa, to se každý den neuvidí, byla to pěkná podívaná. V posledním čase nás trápila mlha a okrádala o dobrou náladu, no, co bychom chtěli, prostě listopad... Při  pátečním poledni se najednou začalo rozjasňovat, kouknu k Ještědu a opravdu, vykouklo trochu modré, konečně,

Je to jen pár dní co jsme měli v rodině oslavence, který má za sebou svou první "pětiletku".  Jak jinak, vydařila se mu bez úhony.  Takový rozumbrada je to, ten náš Matěj. Nevyčerpatelnou slovní zásobu, bystré oko jako rys, tak mu nic neujde ani jeho uším nic neuteče, a jeho pohotovost na všechno reagovat...no, řeknu vám, nestačím se divit, často nestačím ani zírat

Konečně jsme se dočkali, že v naší ulici dojde k částečné opravě cesty. Už pár dní tu dělají přípravy okolo krajnice a protože je tu větší provoz, chtějí silnici nepatrně rozšířit. Žádný chodník tu nemáme a cesta dostává pořádně "do trika" od těžkých nákladů, kterých tu denně projede dost. Když jsme si zjara dláždili dvorek dali jsme kousek dlažby i před bránu. Tím, že chtějí silnici

Já jsem tě nezvala, dokola lamentuju,

já tě tu nechci, zdravá být potřebuju !

Do nosu, do ucha, všude jsi vlezla,vetřela ses i do průdušek,

žádné

Jo, dva chlapi jen sobě pod naší střechou hrajou prim. A co bych nechtěla, když jsem si založila rodinu, byli doma kolem mne chlapi v převaze. Já jediná a mužských jeden čas dokonce pět. A tak mě z mužského smýšlení vůbec nic nepřekvapí, už jsem si dávno zvykla. Ten nejstarší a nejmladší pod naší střechou, to jsou ti dva co hrají prim.... "Máťo, co bylo ve školce, co jste se učili, jakou novou

Bez přehánění, celý minulý týden byl takový podivný, radost se někam vytratila a v duši se usídlil nějaký splín. Ani sluníčku nebylo pokaždé do zpěvu, párkrát ani nevstalo, jen ten protivný vítr v korunách stromů naplno úřadoval a s vervou z nich listí očesával. Nakonec slunko přes víkend trucovat přestalo ale vítr vesele tancoval dál. V noci se zklidnil a jen trochu odpočíval aby do

Neúnavný podzimní vítr se pustil do stromů a listí z nich poletuje sem a tam, kopce jsou v mlze a do mysli se vkrádá dušičkový čas, víc jak kdy jindy, vzpomínky na naše milé, kteří nás opustili, ale dál v srdcích jsou tu pořád s námi. Když se tak dívám na tu naši drobotinu, když se u babči a dědy sejde, vzpomenu na rodiče a na svého syna nejstaršího, proč jen se nedočkali...Proč, jen proč, běh

Dva dny jsem byla v jednom kole, co jsem si předsevzala, stejně jsem nestihla, bůhvíproč mi to neodsejpá jak by mělo. No, já si to zdůvodním -nevadí, že dělám pomalu, možná to dělám špatně... Ale nechám hudrování, ono to zase tak hrozné není, ale dala jsem si pořádně do těla, tak teď se tu po svém odměňuju. Včera byla docela hezká neděle, nebesa v blankytné barvě a já se s rýčem ze všech sil prala

Pár dní jsem nic nenapsala, ale na článečky mých oblíbených jsem se přece jen jak to šlo podívala. Kdopak mi chybí ? Tak třeba Irenka a její slova - na duši pohlazení...nebo tetaMilredová s napínavým čtením, ó jé, jak já si na vás všechny zvykla ! Tak jsem se přiznala, jo, přiznala, že vás jako své beru, nevadí to? Možná mám dost času na přemýšlení o všemožném na tom našem světě, o lidech, o vztazích